V dalším rozhovoru, jsem vyzpovídal Jirku, který je kytarista kapely ArziPraze. Mnohým už ji asi není potřeba představovat. Jde o mladé, krásné chlapce z Prahy…

Tak povídej, jak se vše seběhlo, že vzniklo ArziPraze?

Kluci měli tenkrát jinou kapelu, já si brnkal doma na kytaru sám a s Tomášem jsem se u piva dohodl, že si uděláme vedlejší projekt, kde zhudebníme texty, které jejich kapela z nějakých důvodů zamítla – „zakázaný kousky“. A než jsme  stačili něco zkusit, tak se jejich původní kapela rozpadla a z vedlejšího projektu se stal hlavní a z bývalých členů + já byla nová kapela.

 

Vaše historie není tedy nijak dlouhá, že?

Není, dali jsme se jako kapela dohromady nějak ze začátku roku 2014. Ale známe se samozřejmě už podstatně dýl.

Vaše muzika je směs různých vlivů. Měli jste už před Arzipraze zkušenost s hraním v jiných kapelách ?

Já ne, mě ArziPraze hudenbě odpanilo, kluci ano, to už jsou ostřílený harcovníci..

 

Pár lidí se mne ptalo na význam názvu Arzipraze. Takže poprvé a naposled to vysvětli … teď !

Poprvé a určitě ne naposled – Prostě mě to napadlo nalitýho, nějak úplně mimochodem mezi řečí – jakože budeme Arciprase. A kluci že dobrý. Pak jsem vystřízlivěl a napadlo mě, že se to bude psát ArziPraze a číst Arciprase, jako že hodně Praha a taky hodně prase. Jsou kultury, co nesnáší vepřový a my zase neradi ty kultury – takže Prase. A vznikli jsme v hlavním městě, takže Praze. A taky se nám právě děsně líbí, jak to každej luští a hledá v tom šifry…

 

Tak ale nyní jsme překazili hru. Jinak teda název má pohnutou historii.. zpět k součastnosti. Nedávno vyšla kompilace Skins songs s vaší účasti. Jak jste s CD spokojeni a jaké jsou ohlasy na vás?

Tak něco se nám líbí víc, něco míň, když budu mluvit za sebe, tak celkově nic moc. V porovnání s předešlými kompilacemi slabota. Ale jsme rádi, že tam jsme, je to naše první veřejná nahrávka na CD. Ohlasy na nás jsem v souvislosti se skin´s songem ještě neslyšel, jen ohledně věcí co máme na youtube, nebo koncertů a ty byly zatím kladné z čehož máme samozřejmě radost.

 

To je fajn. Bylo to tvoje první setkání se studiem. Jaký máš z toho dojmy?

Bezvadný!! Strašně mě to bavilo. Asi byla výhoda v tom, že zvukař, co nás nabíral i míchal je můj kamarád, takže člověk nebyl nervozní. Neseděl tam votrávenej frajer s očima v sloup, co se těší, až vypadnem, ale kluk, co ho to baví a chce, aby se to podařilo. Takže super. Budeme s nim dělat i desku.

Deska. Další téma . Kdy se výhledově dočkáme Panzer poga i v přehrávačích ?

Myslím, že nejpozději v březnu bude nahráno. Pak je otázka, jak dlouho bude trvat grafika a výlis. Já myslím, že v létě už bude placka v prodeji. Pokud se nic neposere, znáš to…

Tak to držíme všichni pěsti . Když jsme u CD. V součastnosti celkem riskantní záležitost , co se tyče návratnosti. Máte vydavatele, nebo jdete do toho na vlastní triko?

Na vlastní triko rozhodně. O vydavateli jsme ani nepřemýšleli. Co si nadrobíme, to si taky sežerem – to už je riziko se kterým se počítá.

Daji už konečně na CD ti pankači větší prostor metalu, nebo jsi stále v defenzívě ?

Což o to, oni by ten prostor i dali, ale zahrát metal – pokud má znít pěkně a nebejt kradenej, to už je kumšt, na kterej zatím nedosahneme. Takže než trapnej pokus o metal, to raději ta poslouchatelná směska co hrajeme. Sem tam zařadím nějaký metalový riff, ale prvořadé je to, aby se nám to líbilo všem a dalo se to poslouchat. Metal poslouchám už strašně dlouho na to, abych si troufl ho hrát.

 

Tak je čas prozradit , jaké kapely – krom Arzipraze- poslouchat a co by jsi třeba doporučil ?

Tak moje jednoznačná srdcovka jsou Iron Maiden, na těch jsem téměř před třiceti lety začínal. To jsou Bohové. Z toho melodičtějšího metalu ještě určitě Therion. Z drsnějšího světa určitě Cannibal Corpse, Unleashed, Deicide, Vomitory, Vader, Satyricon, Gorgoroth. Čím jsem starší, tím méně bazíruju na tom ortodoxnim brutalu a okruh toho, co poslouchám se rozšiřuje. Rád si poslechnu i klasický rock´n´roll, vážnou, cokoliv zpracované do orchestrální verze, miluju soundtracky od Morricona… těžko vypisovat, abych neopomenul nic zásadního…

Rozhodně si taky myslím, že je potřeba hudební obzory rozšiřovat a nedržet se jednoho žánru… V Brně jste si střihli premiéru a to hned společně s In Memoriam z Francie. Jak na to vpomínáš?

No bezvadný! Super klub, super lidi, podařilo se nám to napoprvé neposrat, z čehož jsme měli trochu obavu. BBSC a In Memoriam se kterými jsme si zahráli to pak rozjeli, takže jsme se super bavili. Takže tímto děkujeme za možnost si zahrát poprvé v takové prima společnosti.

 

 Co by jsi doporučil mladým kapelám , jak zvládnout první koncert?

Tak určitě na něj nespěchat, pořádně nazkoušet a dobrý je si na zkoušky zvát lidi, aby člověk setřásl tu nervozitu, že na Tebe někdo kouká. No a potom na místě je dobrý nepřikládat tomu zase až takovou důležitost a trochu se nachlastat..

Ale ne pivo..to není chlast, jak už víme.. Par koncertů už máte za sebou. Jste spokojení s živým hraním ?

Nevim, jestli budu mluvit za všechny, ale za mě a za Tomáše – určitě jsme spokojeni. Baví nás to a každej koncert je zkušenost. Jak co se týče hraní, tak zvuku a celkové praxe živého vystupování.

A čímpak se baví členové vašeho souboru, když zrovna nedřou ve zkušebně ?

Na tuto otázku můžu odpovědět jen sám za sebe. Když není muzika, tak práce, sport, domácí pohoda a nebo se jde na pivo. V kapele chlastáme všichni, někdo víc, někdo míň, ale je to kromě muziky asi naše jediná společná záliba…

 

Vaše texty jsou hlavně ze života..

No rozhodně. Texty dělá Tomáš a jsou nejen za života, ale i těžce nadčasové. Takovej hrubší protestsong, já tomu říkám „nasranej Kryl“..

 

Pár tvých posledních slov, at se můžeš věnovat životu…ted…

No na závěr bychom určitě rád poděkovali těm co nás poslouchají, podporují a hlavně těm, co nám pomohli v rozjezdu. Uvidíme se někde na koncertě, budeme se těšit a mějte na paměti : „žízeň nemá prázdniny a pivo neni chlast!“.. Díky za rozhovor a ať se všem daří.

 Vám taky a díky za tvůj čas .

M.K.