Začnu asi tím, že se optám na tvoji připravovanou knížku o pražských skins. Jaký byl impuls k jejímu sepsání ?
 První nápad sepsat něco takového přišel už před lety, ale tehdy mělo jít čistě jen o moje vzpomínky na konkrétní události ze začátku 90. let. Tehdy se dělo hrozně moc, ale přitom o tom dnes víme tak málo. V poslední době se objevilo pár rozhovorů s pamětníky té doby, ale to bylo všechno. Ale ten konkrétní impuls přišel loni v létě, kdy jsem si přečetl knihu o historii anglických nacionalistických skinheads. Je to od roku 1979 do roku 1993, psal to člověk ze scény, který byl snad u všeho, a je to neuvěřitelně podrobné. Uvědomil jsem si, že něco takového tady chybí. Už jen z historického hlediska. Takže někdy v září jsem začal oslovovat první pamětníky a přes ně se dostával na další a čím víc vzpomínek se ke mně dostávalo, tím ta kniha dostávala větší rozsah, až vznikly Těžký boty to vyřešej hned.
 
Musela to být dost mravenčí práce … Jak moc obsáhlá kniha bude a budou i nějaké dobové fotky ?
Kniha by určitě mohla být rozsáhlejší a příběhů víc, ale největší problém byl ty kluky a holky nějak sehnat. Když už si je sehnal, tak byl problém je k tomu přemluvit. A když už si je přemluvil, byl problém se vůbec sejít. Možná, že kdybych všechny trpělivě obcházel deset let, že máme tu nejpodrobnější kroniku historie pražských skins, ale tohle je asi reálné maximum „dat“, které se daly sehnat a myslím, že i vzhledem k času, co uběhl, se víc zjistit nedá. Kniha má 276 stran a její součástí je celkem 70 fotografií.
Prozradíš v kterém roce se vůbec poprvé objevili skins v Praze?
Asi v roce 1984. Je to těžko uchopitelné, protože první kluk, co si v Praze, a dost možná i v celém Československu, poprvé oholil hlavu, byl tehdy součástí punkové scény. Jmenoval se Ondra Záruba a k holé hlavě nosil jako ostatní punks koženou bundu, jen na ní na rozdíl od nich měl napsáno Oi. V roce 1985 se pak objevilo pár dalších, jako byl třeba Géčko nebo Tonda.
Jaký to byl pro tebe pocit, setkat se s nimi po letech? Určitě jsi už mnohé z nich osobně neznal.
 Naopak, kromě Jindry z Braníku, Ády z Orlíku a Orsiho ze Sparty, jsem se znal osobně se všemi. Přeci jen jsem byl součástí scény od května 91 a Praha je nakonec docela malé město. Takže s většinou to bylo přátelské a příjemné setkání po letech. Jiné to bylo s Jindrou, kterého jsem vnímal jako celebritu. Naposledy jsem ho viděl na koncertě Braníku na Barče v prosinci 91 a od té doby ne. Takže na sraz jsem šel s menší trémou. To samé s Ádou, který je legenda nejen z Orlíku, ale i Plexis nebo Wanastových Vjecí. Tam jsem taky šoupal nohama a s úctou poslouchal. No a s Orsim jsme se potkali na podzim při jedné smutné události a tam jsme si hned sedli, takže to už bylo v pohodě. Ale zajímavá je jedna věc. Mně je 39 a samozřejmě všichni ti, se kterými jsem mluvil, jsou starší. A i po těch letech já dodržoval tu nastavenou hiearchii z té doby, kdy oni jsou starší, já jsem mladší, a od toho se odvíjí naše postavení ve skupině. Ty starší kluky, i holky, dodnes bez výjimky respektuju.

Filip v roce 1991, jako třináctiletý skinhead.

Jindra i Áda jsou nakonec fajn lidi, žádné hvězdy… Bylo jistě mnoho nostalgického piva, které jsi samozřejmě musel díky postavení , koupit. Ti kluci se nějak změnili? Myslím tím, jestli jsou dnes jejich názory jiné, nebo jsou třeba na opačné straně …
Můžu mluvit jen za vzorek lidí, ke kterým jsem se dostal. Dost možná, že hodně lidí z té doby je dnes úplně jinde, ale to jsou jen spekulace, protože jsem s nimi nemluvil. Ale co se týče těch, kteří v knize vystupují, tak většina z nich je 25 let mimo scénu. To, že kývli na to promluvit, byla pro hodně z nich příležitost si po letech zavzpomínat a nahlas říct, proč měli tehdy holou hlavu a co to pro ně znamenalo. A takřka bez výjimky těm lidem při vyprávění svítili oči a na tu dobu vzpomínají jako na nejlepší roky svého života. Dá se říct, že jaké měli názory tehdy, takové je mají i dnes. Jen už necítí potřebu kvůli tomu řádit na ulici.
Tomu dobře rozumim… Ty sám jsi byl z počátku devadesátých let skinhead. Když jsi poslouchal ty příběhy z minulosti, bylo možné to srovnávat s dobou, kterou jsi zažil ty. Myslím srovnat tu jejich dobu před listopadem s tou, co už jsi zažil ty..asi to bylo úplně něco odlišného.
Nejen pro mě, ale pro všechny skins, co začali až po „revoluci“, byla doba před listopadem 1989 úplně jiná. V podstatě všichni skins, co nosili holou hlavu ještě za komunistů, vzpomínají, že i když byla nuda a životní vyhlídky nulový, že jako skins měli klid. Policie se zaměřovala na vlasatce a punkery a skinheady neřešila. Navíc ten konec 80. let už nebyl tak totalitní, jako třeba ještě první polovina 80. let. Všechno bylo uvolněnější, a když jste věděli, jak v tom chodit, tak se dalo všechno. Takže Orlík byl schopen v prosinci 88 mít koncert na Staromáku, kluci rozprášili v tom samým roce, jen v létě, punkery na festivalu ve Slaným, a bylo úplně normální, že když měl Orlík koncert, tak hrál společně s kapelama, se kterýma už to od roku 90 a dál prostě nebylo možný. Sdílet podium s punkovou nebo vlasatou kapelou a zpívat Bílou ligu, to šlo jen do listopadu 89. Do tý doby celý ten underground, a skins se do něj taky počítali, držel spolu.
Dnes pro mnohé nepředstavitelné. Kdy myslíš a proč došlo ke zlomu a začali se skins mlátit s punkery?
Rvačky s punks existovaly vždy, jen neměly ideový podtext. Skins a punks se potkávali ve stejných hospodách i na stejných koncertech, protože pokud chtěl jít skinhead na muziku, mohl jít buď na metal nebo na punk. Dokud nezačal hrát Orlík, tak skinheadské kapely jednoduše nebyly. Ale skinheads se vůči punks začali brzy vymezovat, protože sami sebe začali vnímat jako elitu. Skinhead, čistě oblečený, s perfektně vyleštěnými botami, jehož jedinou drogou je pivo vs. špinavý punker s krysou na rameni a toulenem v kapse. Tehdejší skins na vzhled hrozně moc dali. No a protože se rádi prali a rveme se vždy s těmi, co jsou jiní, tak na těch koncertech skins drželi spolu a rvali se s těmi, kdo vypadali jinak. Někdy byli biti, někdy ne. Ale do roku 90 v tom nebyla politika.
V Brně tento rozkol přišel až později, už díky politice… Po Orliku se objevil Braník. Podle mne tvrdší a radikálnější. Která z těchto dvou kapel byla oblíbenější? Tvůj názor

Moc se to neví, ale obě kapely vznikly ve stejné době. Podzim 88. Jen Orlík hned začal koncertovat a natočil demo, zatímco Braník měl první koncert až v prosinci 89 se Sestrami. Pokud mám mluvit o Praze, do koncertu v hotelu Tichý byl Orlík oblíbenější. Už jen proto, že byl známější. Po Ticháči, respektive vystoupení Landy a Matáska v televizi, a jejich distancu od všeho, jim hodně lidí nemohlo přijít na jméno. Pro to tvrdé pražské jádro byl Orlík měkkej a Braník ne.

Filip se zpěvákem kapely Braník Jindrou.

To jejich TV vystoupení byla fakt groteska. Zajímají se ti staří skins ještě o současnou scénu, nebo už je to dávno minulost?
Je zajímavé, že celé ty roky nic, a v poslední době některým trochu otrnulo, a jezdí na koncerty u nás i do zahraničí. Bohužel se ne zřídka potkáváme i na pohřbech kamarádů a to máš pocit, že ti kluci jen zestárli, ale jinak se v ničem nezměnili. Třeba na rozlučce se Standou Faltýnkem, která se konala v jeho oblíbené hospodě na Bělce, to vypadalo jak před těmi 25 lety, jen někteří už měli šedivější vlasy.
Hlavní je, že ještě dokáží přijít a ne zapomínají . Zkoušel jsi pro svoji knihu oslovit i Landu a Matáska?
Matáska jsem nezkoušel. Jen jsem to trochu oťukával a bylo mi řečeno, že to nemá smysl. Směrem k Landovi jsem vysílal přes lidi kolem něj hodně vzkazů, ale jestli je nedoručili nebo naopak Dan neměl zájem, netuším. Naštěstí mi hodně řekli lidi z jejich tehdejšího prostředí.
Určitě, ale tvoje kniha nebude jen o násilí,  dočteme se jistě i spoustu vtipných historek…
 Tak určitě. I když hodně z nich s tím násilím prostě spojená je, protože skins tehdy snad nic jiného nedělali. Rváči mají ten smysl pro humor posunutý, takže vám jsou schopni vyprávět historku, ve které byl někdo hrozně bit, ale zní to vtipně. Třeba jak kluci ze Sparty zbili Jakuba Poláka, nebo Skaláky, což byla dost ostrá banda punkerů v té době. Ale vzpomínalo se i na příběhy s Danem Landou, který měl fantazii na vymýšlení fantastických projektů už tehdy.
No už se na tu knihu těším .. Očekáváš bestseller, studijní učivo, nebo že kniha zapadne?
Já doufám, že první dvě možnosti jsou správně. Vnímám dost velký zájem jak ze strany pamětníků tak i mladších ročníků. Pro ty první to je vzpomínka na mládí, pro ty druhé v podstatě historická knížka. A samozřejmě, protože jiný takový zdroj informací tu neexistuje, z ní budou čerpat studenti různých humanitních oborů pro své bakalářské práce o čemkoliv. Věřím, že bude zajímat i naprosté civilisty, kteří se chtějí dozvědět něco o té době, protože podle mě byl ten přechod ze socialismu na parlamentní demokracii fascinující. Fakticky jsme tu měli po Listopadu rok až dva roky trvající anarchii, ve které státní aparát pořádně nefungoval, a lidi si v dobrém i zlém dělali prakticky co chtěli. O tom se zatím moc nepsalo a já se tomu v knize celkem věnoval.
Třeba zafunguje, jako první deska Orliku a objeví se nová vlna skinheads.. Asi je fakt, že kdyby v těch prvotních dvou letech přišel silný vůdce, tak se ze skins stala nebezpečná síla . Co myslíš ?
 To si zrovna nemyslím, protože většina těch lidí tehdy, těsně po Listopadu, nesnášela organizování se, poslouchání někoho. Měli jsme toho tehdy za 41 let dost. Všech těch Pionýrů, SSM, kádrování, organizovaných zábav. Ta první vlna skins byla zajímavá v tom, že byla maximálně neorganizovaná a fakt, že se děly ty větší pogromy, nebo i nějaké demonstrace, bylo jen tím, že ti kluci a holky chtěli zábavu. Každopádně všechny tehdejší pokusy je nějak uchopit, organizovat, nebo jen udělat letní výcvikový tábor, krachly hned v zárodku, protože ti kluci nebyli na nějaké šéfy zvědaví. Respektovali přirozené autority, jak už to v partě bývá, ale na vstupy do nějakých organizací byli tehdy moc svobodymyslní. To přišlo až později, s dalšími vlnami skins. Vlastně až na konci 90. let a z těch prvních skins už se toho nikdo neúčastnil. Vždyť ani ten Landa, ať se snažil jak chtěl, k sobě nedokázal dostat víc, než pár lidí. A to má charisma jak nikdo.
Když mluvíš o dalších vlnách. Sám jsi se snažil o vstup do politiky z ulice. Neuvažuješ o napsání další knihy o průběhu vývoje na pravicově pouliční scéně ?
 Přemýšlel jsem o tom, ale k této fázi nemám tak citový vztah, jako k těm úplným začátkům. Navíc se obávám, že upřímný popis té pozdější fáze už by mohl ať už pro mě , nebo pro lidi, o kterých bych psal, znamenat nějaké trestní stíhání, protože podpory a propagace jsou podle našich zákonů nepromlčitelné. Na rozdíl od fackovaček ze začátku 90. let.
To máš vlastně pravdu… A jak ty sám vzpomínáš na skinheadské mládí ?
 V knize mu věnuju dost velkou část. Vlastně jsem použil sám sebe jako příklad, jak vypadal přerod z dítěte ve skinheada. Byl jsem tehdy jeden z tisíců a můj příběh byl stejný, jako příběh všech dalších. Dětství v socialismu, výprasky od Cikánů, láska k vlasti, antikomunismus a po Listopadu naděje, že budeme mít zase vlastní republiku. A deziluze z toho, co se tu od začátku roku 90 začalo dít ať už v otázce kriminality, nebo nepotrestání komunistických zločinů, ale i celkové dekadence společnosti. Ale skinheads byli samozřejmě v té době i velká móda. Po socialistické šedi, kdy jsme všichni nosili stejné oblečení a stejné účesy, byl skinheadský projev a uniforma něčím, čemu tehdy podlehl každý druhý. Bylo nás hrozně moc, ale lidí, co se s námi chtělo rvát, bylo taky moc. Být tehdy třináctiletý skinhead nebyl žádný med. Tehdy jsem pořád inkasoval. Ale zase jsem se tím otrkal.
Dobře nechme si tedy něco na knihu… Sleduješ aspoň nějak okrajově současnou skinheadskou scénu?
Sleduju minimálně. Myslím si, že každá subkultura má pro sebe vymezený jen omezený čas. Éra skins v Anglii, ta druhá vlna na konci 70. a začátku 80. let, byla v oblečení i projevu jiná, než ta první na konci 60. let. Přizpůsobila se tehdejší době, a proto mohla znovu získat popularitu. Když u nás v roce 1991 začal boom skinheads, v Anglii ta scéna byla už několik let fakticky mrtvá. A já si troufám říct, že u nás umřela v roce 1992. Já si prostě už dnes neumím představit, že by si mladí kluci znovu oholili hlavy, ohrnuli levisky, na nohy natáhli martensky a s pivem v ruce se poflakovali po ulicích a naháněli Araby.
Být skinhead je spíš životní styl. V Anglii probíhají různé reuniony, kde se schází skins kterým je 60 let… Nelákalo i vás se setkat při jiných příležitostech, než jsou pohřby?
 V lednu se udělal sraz v Orlíku. Sešlo se docela hodně lidí, ale z těch, co do Orlíku chodili „tenkrát“, tam byli jen čtyři. Srazy z Anglie znám a překvapuje mě, kolik starých tou scénou pořád nějak žije. Tady, alespoň v Praze, už subkulturou nežije nikdo. Aby někdo nosil martensky, Fred Perry, Ben Sherman, nebo i ten bombr, to už moc ne. Hodně lidí tu žije politikou, takže vidíš starý kluky, 40 let a víc, jak nosí různá politická trička, na Facebooku sdílejí články, videa. V tom směru tím žijí dál. Ale scéna skins je tu mrtvá. Zkusím udělat větší sraz v souvislosti s vydáním knížky, tak uvidíme, jak to dopadne.
V Anglii byla ta subkultura víc postavena na muzice, tady šlo asi víc o politiku.. Dnes tvoříš, podle mne úspěšný web Stredoevropan.cz. Publikuješ informace, které maistream nevypouští, jaké jsou tvoje zdroje? A myslíš, že nejsou ovlivněné ?
 Od začátku si dávám pozor, abych nebyl jen další z webů, které publikují sice šokující, ale neověřené zprávy. Nechci získat krátkodobou čtenost za cenu postupné ztráty důvěry čtenářů kvůli mé případné neserioznosti. Ze začátku jsem udělal pár chyb, které čtenáři odhalili, a ty jsem okamžitě uvedl na pravou míru. Od té doby si u každého článku dávám maximální pozor, aby můj zdroj byl pravdivý. Funguji tak, že jsem celý den na Twitteru, kde sleduji obrovské množství různých účtů. Od tiskových agentur jako je Reuters, po velká média, jako je Fox News, BBC, ale i CNN, a stovky jednotlivců, kteří zveřejňují zajímavé informace. Protože jsem na stránky zatím sám, nesnažím se pokrýt úplně vše, ale zajímám se primárně o témata jako jsou migrace, islamismus, levicový i pravicový radikalismus a konflikt Západní civilizace se zbytkem světa. Troufám si říct, že vše, co zveřejním, je ověřená skutečnost, žádné pohádky. Všiml jsem si, že některé věci, které jeden den zveřejním, někdy ještě ten den, nebo později, zveřejní některá velká média. To mi vždy dělá radost.
Děláš to velmi dobře. Soudě podle oblíbenosti u mých známých, kteří se o politiku nijak nezajímají . Jak vidíš ty budoucí vývoj kolem migrace a směrování Evropy? Zkus si jen tak tipnout.
No, ptal ses, jestli nechci napsat knihu o pozdějších letech na krajně pravicové scéně. To jsem vyloučil, ale chtěl bych se věnovat tématu, které je dnes zřetelnější, než když jsme před ním v 90. let teprve varovali. Někdo to nazval „Great Replacement“, tedy snahou o výměnu evropské populace, ale i původní (neindiánské) americké, za populaci imigrantskou, neevropskou. Ten trend neexistuje nikde na světě kromě Západu. Afrika Afričanům, Asie Asiatům, jen Evropa všem. Takže tu máme na jedné straně tento trend, jehož plody jsou vidět například na velkých městech v Británii, Francii, nebo Belgii a Holandsku, kde původní populace již v těchto městech netvoří většinu. A tady jde o to, zda tento trend bude pokračovat, a Evropané z Evropy zmizí, nebo se to v nějakém bodě zastaví a dojde ke konfliktu, který se ten trend pokusí zvrátit. Evropská, ta původní, populace, je rozdělena na dvě strany. Jedna ten trend podporuje, ta druhá mu nějakým způsobem vzdoruje. Já patřím k té druhé straně, ale jak to nakonec dopadne a která strana uspěje, to si odhadnout netroufám.
Raději to dal nerozebírejme, nebo rozhovor dokončíme někde v převychovném lágru… Kdy můžeme očekávat , ze tvá kniha výjde? Je o ni zájem i u oficiálních prodejců ?
Kniha bude venku tento pátek a měla by být dostupná ve všech dobrých knihkupectvích. V online i kamenných obchodech. Tak uvidíme, jak se ji bude dařit.

Filip v roce 2017

To ji přeji hodně štěstí.. Doufám, že se už konečně v knize dočteme o bílém místě skins hnutí v Čechách .. A tím je věcná otázka : Jestli Mylai už hráli? Tvoje slova na závěr …
 Ti už dohráli. V knize si budete moci i přečíst, jak skins v Praze jejich zpěváka shodili při jednom koncertu z pódia. Chci ti poděkovat za rozhovor. Doufám, že se mi v knize podařilo zachytit atmosféru tehdejší doby, která už se nebude nikdy opakovat, a kdy se za půl roku událo tolik věcí, jako se dnes stane za deset let. Když ji budou číst mladí, narození už po roce 90, možná ani neuvěří, že takhle se někdy v Praze žilo. Tak snad se vám všem bude líbit.
Věřím , ze bude…