Konečně je tady dlouho očekávaná kniha, o které byl i předchozí rozhovor s autorem. Knize bych dal přívlastek “ vyjimečná“. Proč vyjimečná? Nejde o román, nebo o akademickou knihu od nějakého skinologa…Jde o autentické dílo člověka, který se mezi skinheady pohyboval a zřejmě důvěra bylo to, proč mnozí skins vyprávěli svoje příběhy a důvody proč se z nich skinheads stali. A ty příběhy nejsou zrovna romantické. Ale hodně syrové a drsné.

Těžký boty vás vezmou na dlouhou cestu až někdy k polovině osmdesátých let, kdy se v Praze začali mnozí, řekl bych tvrdší, punks měnit ve skinheads. Že nešlo o politiku je asi jasné. Tenkrát o politice nikdo moc přehled neměl. Společná nenávist vůči komunistickému režimu byla jednotná mezi všemi, kdo se vymykal šedi socialismu. Vymykat se totiž byla tenkrát taková rebelie, jako dnes rozbít okno u první fízlárny. Mladí lidi chtěli žít a krom hospod a občasných koncertů nebylo, co dělat. To se ovšem záhy změnilo pádem komunismu, kdy došlo k velkému chaosu ve společnosti. Ale nechci dál prozrazovat události a pocity obsažené v této knize.

Možná mnohé zarazí ta obrovská míra násilí, která  vypukla vždy tam, kde skins byli. Dnes se to zdá už neuvěřitelné, ale násilí byl běžný komunikační prostředek. Nebylo nic neobvyklého dostat v hospodě pár facek, nebo výprask od kluků z vedlejší čtvrti. Koneckonců nás ve škole taky varovali pouze jednou, po druhé přiletěla facka. Skins ve svých příbězích o násilí mluví, jako o skupinové hře, zábavě, později jako o své povinnosti bít nepřítele. Nechybí tu ani svérázný humor, nebo i zamyšlení nad tím, co se dělo. Tahle kniha nemá hrdiny a násilí neoslavuje. Tohle je dokument doby, kdy oběti měla každá strana boje.

Myslím, že Filip dokázal skvěle do knihy zakomponovat i svoji cestu malého kluka, který ve  skautu paralelně žil i život skinheada. Popisuje svoje tehdejší pocity, pohled na události optikou třináctiletého kluka, který se chce stát taky skinheadem. Jeho příběh se knihou pozvolna line a řekl bych, že ji příjemně změkčuje. Prolínání jeho tehdy idealistického světa, do světa pouličního násilí má zvláštní kontrast a vrcholí v době, kdy tahle divoká éra pražských skins končí.

Pro mne osobně bylo čtení osvěžení si vlastních vzpomínek na tuhle dobu. Možná i umocněno tím, že některé z těch postav znám osobně.  Napsání této knihy muselo zabrat mnoho času, i když mne zamrzelo, že jsem na poslední stránce tak si myslím, že z toho období asi víc, ani napsat nešlo. Knize nechybí fotky z dobových novin, ale i recenze na desky kapel Orlík a Braník. Sympatické je, že Filip si svoji knihu vydal na vlastní náklady. Řekl bych, že nebudu asi sám, kdo bude doufat, že se někdy objeví i druhý díl. Přeci jen ty těžký boty problémy dokážou nejlíp vyřešit i dnes. Přeji vám příjemné čtení s lehkým mrazením v zádech.

Kdo by si chtěl knihu koupit přímo od autora , tak může na : www.filipvavra.cz

Martin