Hugo je jedním ze tří trutnovských bratrů. Vždy byl tím nejklidnějším z nich. Byl bubeníkem z původní sestavy kapely Buldok, kde hrál i jeho bratr Josef na kytaru. Jsem rád, že kývl na tento rozhovor, zalovil hluboko v paměti a vy si můžete přečíst něco z jeho minulosti i z minulosti dnes již legendární kapely. 

Abych se dostal ke tvým vzpomínkám na časy, kdy jsi byl skinhead..Musím se optat na dobu a důvod, proč jsi byl punk a kdy?

  •  O punku jsem poprvé zaslechl už asi na základní škole, trochu víc informací se ke mně dostalo na přelomu zš a gymplu, to byla polovina osmdesátých let minulého století. Těch informací bylo velmi málo a byly velmi zkreslené, ostatně jako tenkrát vše ze západu. Když potom brácha dotáhl z intru kazetu Sex Pistols, bylo rozhodnuto. Takže zhruba od prázdnin 1986 se považuji za punkera. Důvod byl jednoduchý – sral nás bolševik a my jsme nechtěli být stádo, chtěli jsme být jiní, lišit se, provokovat. V množném čísle mluvím proto, že mám dva stejně staré bratry a tohle jsme cítili všichni stejně.
To z vás asi neměl soudruh Husák už takovou radost.. Vím, ze jste si prosadili číra i do občanek. Jak se vám tohle povedlo?
To byl tenkrát oblíbený buzerační argument veřejné bezpečnost. Nevypadáš jako na fotce v občanském průkaze? Šup s tím dolů. Takže jsme použili jejich vlastní zbraň. Kamarádova sestra, pracující tenkrát u fotografa, nás na tajňačku vyfotila a my s tím zašli na občanské průkazy. Soudružka u okénka vůbec nelenila a hned na nás zavolala dva pupkaté příslušníky, že takovéhle fotky teda ne. Soudruzi na nás udělali bububu, pendreky si plácali do dlaní, ale fotku do občanky nám nakonec dali. Tenkrát nás třeba odmítl vzít autobus z Prahy z koncertu. Soudruh řidič nás „vyloučil z přepravy.“

Hugo a jeho fotka z občanky, červen 1989.

Být punk v té době byla asi opravdová rebelie. Možná větší , než v samotné Anglii. Sleduješ ještě dnes svoje oblíbené kapely z té doby?
 Už samozřejmě ne tak intenzivně, ale občas zapátrám v archivu a něco si pustím. Toy Dolls mám kompletní, Exploited dodnes vídám na festivalech a stále se mi líbí. Vím, že spousta kapel se opět dává dohromady, ale už mě to tak neláká.
Co české kapely? Jaké jsi měl v oblibě a jak ses k nim dostával?
Hmmm, české kapely. Těch bylo. Mezi nejposlouchanější patřily HNF, FPB, Šanov 1, Zóna A, Visací Zámek, Tři Sestry, Hubert Macháně, Radegast… Většinou to bratři splašili na intru od spolužáků metalistů. Pamatuji, že jsem se zúčastnil Rockfestu v Praze v (tuším) osmdesátém osmém. HNF, Zóna A, Tři Sestry a spousta dalších kapel pěkně pohromadě. Splněný punkerský teenagerský sen.
To věřím.. Už to, že jste trojčata a všichni tři jste se stali punkerama musel být šok jak pro rodinu , tak ve škole.. Jaký byl ohlas na vaši proměnu ?
Pro rodinu to byl šok veliký. Otec se zapřísahal, že z nás punkeři nikdy nebudou a poté, co jsme se vyholili, jsme odešli z domu. Navíc Trutnov není až tak velké město a skoro všichni se tu známe. Vlastně jsme byli počítám první squatteři na okrese, protože jsme se uchýlili do kamarádova neobydleného a skoro neobývatelného domu v nedaleké vesnici.
A co škola… nevypadalo to na vyhazov? Veřejná bezpečnost vás asi taky viděla rada...
Do školy jsme chodili každý jinam, takže to byl každého boj. Až na nějakou buzeraci jsme to zvládli. Maturoval jsem v létě 89 a počítalo se s tím, že půjdu na vysokou. Jenže já měl jiné plány – číro a anarchii. A zvýšený zájem Veřejné bezpečnosti asi potvrdí každý, kdo se tenkrát lišil.
Jsi ještě po těch letech v kontaktu z punkery ze té doby?
Napadá mě jen jeden. Kámoš z Hradce Králové.
Nechme stranou punkové období.. Jak došlo k tomu, že se ze tři bratrů stali skinheads?
Přirozený vývoj… Tady musím zmínit naše kamarády, bratrance Karla a Hrocha. Zvlášť Karel, starší asi o rok, byl pro nás autorita. A ten byl skinhead už v létě 89, pokud se nepletu. Takže za to může jeho vliv a především to, že nám punk už tehdy začal připadat pozérský a takový vyprázdněný. Skinheads – to nebyla žádná póza ani přetvářka.

 

Nášivka, která měla velký respekt.

Taky to bylo mnohem nebezpečnější . Měli jste už tenkrát konflikty s ostatními punkery, nebo cikány ?
Tenkrát ještě ne. My jsme se tak nějak všichni znali, punkeři i máničky, a navíc nás všechny spojovala nenávist k bolševikovi. S cikány zatím taky nic velkého nebo ideového, nic víc než běžná zkušenost bílého s tímto etnikem. Tady dodávám zatím…
Přišla i nová muzika. Které oi kapely jsi slyšel jako první a jaký jste měli zdroje?
Mezi prvními určitě 4 Skins, Cockney Rejects, Sham 69, Condemned 84 a samozřejmě Skrewdriver. Náš zdroj byl kamarád Karel, a byl to zdroj bohatý. Už tehdy jsme třeba věděli, že skins poslouchají ska nebo viděli nějaké kapely na videu.

První skinheadský fanzin, který byl vydávaný v Trutnově.

To už jste asi začali uvažovat o tom, že zkusíte udělat vlastní kapelu?
No, my už kapelu měli. Punkovou. Paragraf 29. Později vznikla Brigáda Oi! A na kontě necelou desítku koncertů. Jestli narážíš na Buldok, ten měl teprve vzniknout. A s Tomášem F., pozdějším leadrem Buldoku, jsme se poznali už v létě 89 jako punkeři.

Na Buldok dojde. Věděl jsem, že jste měli s bráchou kapelu.. Zůstala po vás nějaká nahrávka?

Myslím, že nezůstala…

To je škoda. Sehnat v té době nástroje a hrát muselo být hodně složitý.. Ještě k tomu hrát režimem nevhodnou hudbu. Učil ses na bicí sám?
 Máš pravdu, nic jednoduchého to nebylo. Bavíme se o konci reálného socializmu, ten, kdo pamatuje, mi dá zapravdu. Spousta věcí tehdy byla „udělej si sám“. Zkoušet v paneláku ve sklepě taky dlouho nešlo, naštěstí jsme potom měli k dispozici „squatt“, kde jsme punkovali. Na bicí jsem se učil sám, hudebním vzděláním jsem nepolíben.

Pak proběhl legendární koncert v Bzenci a krátce na to se objevil poprvé Buldok. Část kapely z Trutnova, druhá část z Nového města na Moravě. Jak vám dlouho trvalo dát dohromady tuhle sestavu a jak k tomu došlo? Bez mailu, mobilu…nepředstavitelné…

Nepředstavitelné? Dnes ano. Domlouvali jsme se telefonicky a psali si dopisy. A pamatuji, jak jsme si právě v Bzenci říkali, že už to s tou kapelou musíme popohnat. Zkoušet jsme začali v Trutnově, nejdříve v místním hudebním klubu, pak jsme se v bývalém pionýrském domě dělili o zkušebnu s více kapelami. Zkoušeli jsme o víkendech. Nejdříve jsme vyzkoušeli asi tři zpěváky, než bylo jasné, že to nejlépe půjde Tomášovi. No a po deseti zkouškách se jelo na první koncert. Bylo to, pokud mě paměť neklame, v září 91 ve Valašském Meziříčí. Hrál tam mimo jiné i Krátky Proces a Valašská Liga.
Ten koncert si pamatuji. Taky tam hrála Stará, dobra ruční práce a par jiných hippie kapel. Podle mne jste byli první opravdu skinheadská kapela. Textově jste byli úplně jinde.. Objevili se první mytologické témata. Kde jste brali informace a inspiraci?
Jak už jsem řekl, díky Karlovi jsme měli přístup ke spoustě muziky a pochopitelně nás zajímalo, o čem kapely zpívají. Karel se také staral o texty a manažerskou činnost. My na to tenkrát byli patřičně hrdí, žemáme takové texty.

Kapela Buldok v Sohne tattoo Mnichov někdy v roce 1992.

Vaše první kazeta Patriot má dodnes neopakovatelnou atmosféru. Jak probíhalo tenkrát nahrávání ?
 V trutnovském hudebním klubu End. Tenkrát to nebylo nic profesionálního, zapojil se mixák a hurá nahrávat. Do opravdového studia jsme se dostali až s Oheň a led.
Takže celá ta nahrávka je „živák“ ?

Ano, celá nahrávka je živě.

Jedna chyba a znovu ?

 Jéé, teď jsi mi nasadil brouka do hlavy,je to už víc jak čtvrt století. Mám za to, že jsme to takhle nahráli.
Díky této nahrávce jste stali i uznávanou kapelou v zahraničí . Pamatuješ si ještě na ohlasy z venku?
Dva ohlasy mi zůstaly v hlavě. V jednom zinu napsali fucking brilliant a ve druhém “ Neumíte česky? Tak se rychle učte…“
Pure Impact, to si pamatuji. Odehráli jste spoustu koncertů, na který vzpomínáš asi nejvíc?
To byla krásná doba. Nezapomenutelné byly koncerty ve Velkém Dřevíči s Konkwistou 88 a Krátkym Procesem, dále mám v hlavě koncert v Ostravě a v Brně, kam dorazila velká spousta lidí.
Pak taky No Remorse a Battle Zone. První anglické kapely u nás. Jaký to byl pocit? Jak na tebe lidi z kapel působili?
My jsme z toho byli celí nesví, přijedou borci z Anglie, kolébky hnutí. A oni byli úplně v pohodě, jak muzikanti, tak fanoušci, kteří s nimi přijeli. Celí nesví byli naopak angláni, které jsem někam převážel bratrovým trabantem. Ničím takovým nikdy nejeli. Pamatuji, jak Karel s Hrochem museli jednoho ilegálně převést do Polska, kde potom hráli, protože mu chyběly nějaké dokumenty.
Pak umřel Ian a vy jste dostali pozváni do Anglie, kde byl vlastně první memorial ISD. Jak na to vzpomínáš?
Věřím tomu, že se Skrewdriver bychom si zahráli, nebýt té tragédie. Ale dál Tě musím zklamat. Já v Anglii nikdy nebyl. Vím, že tam byli bratři a Karel a že se tam setkali třeba s BFG.
Aha..myslel jsem, ze jsi tam byl taky..
Někdy v roce 1994 jste natočili CD Oheň a led. Jaké to bylo být poprvé ve studiu?
Technicky vzato jsme tam byli už podruhé, poprvé jsme tam točili pár věcí pro nějaké kompilace. A bylo to naprosto nové, úplně jiný styl práce než na první nahrávce Patriot.
Tohle CD mělo velký úspěch. Krátce po jeho vydání jsi v Buldoku skončil . Jaký byl důvod?
 Stará muzikantská moudrost praví, že kapelu spolehlivě rozloží dvě věci: peníze nebo ženská. V mém případě to bylo za bé. Ze slečny zpěvákové se stala slečna bubeníková. Kapelu to nerozložilo, jen já jsem odešel.

Tři bratři a Karel.

No bohužel … Odchod tedy nebyl asi v dobrém. Sledoval jsi pak pozdější tvorbu Buldoku?
 Sledoval. Když vyšlo nové cd, kluci mi ho poslali.
Neměl jsi po odchodu z Buldoku chuť udělat svoji vlastní kapelu?
Ani ne. Proběhlo pár pokusů dát něco dohromady, chvíli jsem zkoušel s kapelou Excalibur, ale už jsem v žádné kapele nezakotvil.
Dnes je doba plna comebacku..Ani dnes ti hraní nechybí?Musím přiznat, že mě trochu svrbí ruce… a něco by se mohlo dát dohromady. Ale comeback Buldoku, aspoň v původní sestavě, už nevidím jako reálný.
Tak třeba se ti podaří dát časem nějakou kapelu dohromady. Zajímáš se ještě o skinheadskou scénu?
Zajímám, i když už ne tak intenzivně. Ale kdykoliv bude třeba na Slovensku hrát Krátky Proces spolu s BFG, budu se snažit být u toho.
Mají bratři M pořad v Trutnově svoje jméno, nebo už se stalo tichou legendou?
Cha, řekl bych, že to první plynule přechází v to druhé. To víš, čas nezastavíš…
Ale je třeba se stále udržovat ve formě. Bratři byli celkem úspěšní trojbojaři. Ty jsi hodně cvičil. Jaké jsou dnes tvoje záliby?
Mezi mé záliby patří hudba (můžu to shrnout pod škatulku metal), sport (kolo,plavání,posilovna,lyže,basketbal), knížky a filmy.
Závěr patří tobě.. Pokud chceš něco dodat..
 Co říci závěrem… Především to, že své cesty nelituji. Třeba taková píseň „Probuď se Evropo“ – stará víc než čtvrt století – je dnes až nepříjemně aktuální. Jako skinhead jsem potkal na scéně spoustu lidí (většina už je mimo) a vážím si těch, kteří nesešli z cesty. Ty jsi zrovna jedním z nich, Martine. Díky tomuto rozhovoru jsem opět zavzpomínal na mládí, na zlatá devadesátá léta. 14 slov.

Hugo dnes a trochu nostalgie za bubny.