V Prostějově už se vše dopeklo a do světa vyráží nove album Roty Nazdar. Dostalo se mě do uší a tak vám zkusím tohle dílo trochu představit. Titulní skladba, která dala název celému albu se pomalu rozjíždí se zvonivou kytarou, do které jako intro jsou vložené různé úryvky zpráv právě z devadesátých let.  Skladba se rozběhne do rychlého tempa, který je odzpíván v duetu. Možná je to přeci jen trochu moc odrmoleno a zaniká text. Nicméně otvírák alba solidní. Houpavě se přeneseme na Skinhead párty. Příjemná melodie , pro Rotu typický postup, ale příjemný poslech. V hlavě mě u této skladby prolítne mnoho akcí a večírků. Věřím, že u verše „ Být za prasáka, ukázat ptáka, se snad smí..“ se nejeden posluchač začervená. S tebou je poklona Evropě a její historii. Brnkaná kytara a velmi úderný refrén. Jednoduchý vzorec, který tahle kapela prostě umí.  Je vidět, že se Rota ještě víc přiklonila k rocku ve stylu Skullhead, nebo No Remorse.  Síla bílejch lvů je silná skladba o přátelství a víře  ve svůj styl života. Lehce zapamatovatelná melodie brnkané kytary a strojové rytmiky a lehce navalený refrén, který si budete dlouho pamatovat. Následuje Dr. Martens ve svižnějším tempu a vtipný text. Par vzkazů už tyhle boty ve své historii napsali. Tak proč jim nevěnovat skladbu, že ? Díky za vše… skladba věnována Ianu Stuartovi textově pojatá jako dopis a vzpomínka na něj. Emotivní skladba, která ovšem není plná patosu, ale donutí vás k zamyšlení. Nechybí veselý Rock and roll, který asi nejvíc připomíná v refrénu Boots and braces od Skrewdriver. Ovšem je to rocknroll a ten bude vždy znít dobře. Text bych řekl je hlavně o Rotě samotné. Fajn parta kluků, kteří spolu drží a jejich muzika prostě šlape.  Heroin , klasické téma. Kluci to pojali výsměšně a muzika příjemně tepe.  Následuje podle mě asi nejsilnější skladba na tomto albu. Umučená generace. Jsme hokejový národ a tento příběh je přeci jen trochu zapomenutý a jsem osobně moc rád, že tuhle skladbu kluci nakonec dotáhli do konce.  Jestli tahle kapela něco opravdu umí, tak je to dostat emoce do muziky. Z této skladby vám rozhodně bude mráz běhat po zádech. Spolu, skladba o jednotě a v ní zrozené naději. Příjemně pluje ve svém středním tempu a rychlejším refrénu, který na konci vygraduje do solidního nářezu.

Možná až zamrzí, že už je konec cd. Ale zase na druhou stranu tohle album vás nebude nudit.  Zpěv je obohacený o druhý hlas. Hudebně jde na první poslech a typický rukopis Roty Nazdar. Jejich skladby se vinou podle klasického scénáře. Ovšem když proniknete za hradbu málo zkreslených kytar, tak na vás čeká krystalický čistý zvuk, který občas nabírá na temnotě a naléhavosti.  Nejde o žádnou agresivní hudbu. Rota se nepouští do žádných experimentů. Jejich muzika je hraná od srdce.

Podpořte naší scénu a zlatou Devadesátku si rozhodně nenechte ujít.

Martin