Pamatuji si čas, kdy byla naše scéna jedna nejlépe z fungujících. Muzikanti z jiných subkultur nám záviděli návštěvnost na koncertech, prodej cd i triček a ochotu lidí cestovat na koncerty přes celou republiku. Pomohl tomu fakt, že našich koncertů nebylo tolik, že zde pravidelně nejsou velké festivaly, kde hrají kapely ze zahraničí. Že se z naší scény nestal kšeft, tak jako to je třeba parodoxně z punku. Naše scéna není veliká, kapel je pár, ale přesto vše žije v ústraní svým životem.

Bohužel v posledních letech už i tahle devíza přestává platit.

Lidi pomalu stárnou, nechtějí riskovat problémy s policii. Mladší generace už nejeví zájem o podporu kapel. Cd už se nesbírají, vše se stahuje do mizerných kvalit mp3. Koncerty ve vlastní zemi se už zásadně nenavštěvují. Touží se pouze po zahraničních kapelách, ze kterých se vyrábí ikony. Ikony pro které zrovna na skinheadské scéně nikdy nebylo místo.

Skinheadská muzika byla vždy hlasem z ulice, nebylo to umění, ale bylo to autentické v tom, že lidi z kapel žili stejné životy, jako lidi pod pódiem. Nebyl v tom rozdíl. Mohl bych tady klidně psát o tom jak , Andy z IC 1 spal u mne doma na podlaze. Jak Stigger pouštěl před sebe lidi ve frontě na pivo, Brad z Blackout nám kupoval snídaně… Potkal jsem mnoho naprosto skromných lidí, kteří něco znamenali. Nebyl mezi námi rozdíl. Možná jen v tom, že člověk v kapele riskoval víc problémů se systémem, které si mnohdy lidi pod pódiem, ani neuměli domyslet. Ale to holt k tomu patří. Každého z nás baví pro vás hrát a pořád věříme, že to má smysl. Přátelství mezi lidmi v kapelách trvá už desítky let. Díky kapelám se daří tomu, že ještě tady pořád jsme. Díky koncertům se mnoho z nás může setkávat od devadesátých let. Je to už tradice a možná zázrak, že i přes všechny represe, tahle scéna pořád existuje. Pro mnohé to může být nic, ale pro většinu to znamená hodně.

Člověk by si řekl, že v době sociálních sítí by vše mohlo fungovat mnohem jednodušeji. Když vidím ty staré pozvánky na koncerty poslané poštou… Dnes to přeci musí být vše mnohem rychlejší. Rychlejší to samozřejmě je, tok informací je nekonečný, ale ze všeho nejvíc se samozřejmě daří pomluvám. Z lenosti se pomluvy nejčastěji tvoří, protože když už nic nedělám, tak aspoň můžu vše v klidu pomlouvat a špinit. A že už jsem slyšel na svoji adresu mnoho lží. Nevadí mě to, kdo má zájem ten se optá, kdo je líný věří lžím.

Když už má někdo snahu scénu podpořit a nějaký koncert udělat, tak tahle sorta lidí začne hledat důvody, proč na ten koncert nejít. Občas vadí samotný pořadatel, někdy řádek textu u nějaké kapely, jinému místo koncertu a dalšímu to, že tam bude ten, či onen. Občas jsem dostal zprávou dotaz, že kdo ten koncert dělá? Dřív jsme se ptali, jestli můžeme nějak pomoct. Bohužel už nejsou ty devadesátý léta, o kterých se tak rádo se slzou v oku mluví. Otázkou je, kolik by těchto jedinců právě tyhle léta přežilo? Totiž ten, kdo nic nedělal, neměl ani právo cokoliv kritizovat. Blbé kecy se řešili hned a na místě, aniž by někdo dál mluvil o tom, že se rozbíjí hnutí atd. Většinou si každý rozmyslel, co , kde a proti komu řekne. Nehledě k tomu, že každý chtěl přiložit ruku k dílu.

Za nějaký čas nás čeká další Piknik. Vzhledem k tomu, že v Brně už není, kde koncert udělat, se celá akce přesouvá jinam. Jsem rád, že se objevili mladší kluci, kteří se sami nabídli, že pomůžou koncert udělat. Je vidět, že přeci jen není vše, tak úplně ztracené a že scéna má šanci dál žít. Za každým koncertem je spousta starostí a snahy a byla by škoda tohle ignorovat. Kapely těžko můžou existovat bez koncertů a myslím, že za všechny kapely můžu říct, že je potřeba podporovat každého, kdo projeví snahu. Scéna nemůže být bez kapel. Za několik let se tady objevilo několik opravdu kvalitních kapel a každá má svůj vlastní styl. Takže neváhejte a Picnic nr.8 si rozhodně nenechejte ujít. Bude to fajn show , kterou si užijeme. Koneckonců, každý koncert může být zrovna ten poslední.

Ti, kteří přijít nechtějí vždy výmluvu najdou..ale o vás stejně nikdo nestojí.

Díky za pozornost a brzy se vidíme.

Martin Korec