1. Oi! chlapi, nemůžeme začít jinak než s úvodem. Mohli byste tedy trochu představit kapeluBootboysSocial Club i sami sebe? Můžetenám prozradit také něco zajímavého o každém z vás, nějaké neobvyklé záliby, koníčky, atd.? :-))

M:Kapela vznikla v roce 2011 v sestavě, ze které jsem zůstal už jen já. Máme za sebou dvě řadová alba, jedno minicd a split s Violence Station. Od začátku jsme se nijak neprofilovali do žádné hudební škatule. Prostě jsme hráli, co se nám líbilo a co jsme byli schopní zahrát. Vše se nějak postupně vyvíjelo samo. Nevím, co říct o sobě zajímavého. Není nic, co by většina lidí nevěděla. Jsem otcem dvou dětí, pracuji jako tatér. K moji práci patří i spousta kreslení , a to vším možným. Píšu svůj osobní web. Možná bych to vzal z opačného konce, kapela je jedno z mých mnoha hobby.

P: V kapele hraju od 2013. Prvně kytara, v posledním roce a půl basa. Mým koníčkem je muzika, cestování do vzdálených zemí a hlavně čtení a psaní. Teda čtení a psaní je vlastně i má práce…

V: Ahoj, jmenuji se Vlastik, a jsem alkoholik 🙂 V kapele jsem nejkratší dobu, nahradil jsem původního zpěváka Honzu, který odjel dělat kariéru do zahraničí. Pracuji taky jako tatér což je zároveň i můj největší koníček, jinak mám spoustu zálib, sbírám vinyly, kreslím, rád čtu, a mám doma hada Staňu.

  1. Proč se rozhodli založit BootboysSocial Clubv roce 2011? Kdo přišel vlastně s názvemBootboysSocial Club a co jste chtěli prostřednictvím tohoto jména vyjádřit?

M: Původně jsem hrát s Honzou v kapele Conquest. Bohužel tahle kapela po nějakém čase pozvolna přestala existovat. Oslovil mě tehdy bubeník Pavel, jestli nechci koupit jeho bicí. Řekl jsem mu, že bude lepší, když uděláme kapelu. Začal jsem hrát na basu. Přidal se kytarista Richard a já nabídnul post zpěváka právě Honzovi, protože toho konec Conquest celkem mrzel. Takhle vznikla první sestava. Zkoušeli jsme dlouho bez názvu, ten nebyl tak důležitý. Chtěl jsem nějaký zajímavý název a napadlo mě tohle, trochu vtipné, spojení. Vyjádřit jsme názvem nechtěli nic. Všude možně jsou společenské kluby, tak proč nemít svůj vlastní. Je v tom trochu ironie.

BBSC rok 2011

  1. Mohli byste se pokusit krátce shrnout dosavadní historii kapely a poukázat na klíčové milníky? Co považujete za dosud největší úspěchy BootboysSocial Club?

M: Historii jsem popsal v předchozí otázce. No… myslím, že v životě oi kapel , asi něco jako zlomový koncert, nebo úspěch neexistuje. Tedy, aspoň já to tak cítím. Hraji pro lidi, kteří na nás chodí a kterým se naše tvorba líbí. Zpíváme o životě, který žijí i oni a bereme vše, tak jak přijde. Jestli hrajeme s nějakou slavnější kapelou, nebo s nějakou, která začíná, není podstatné. Tohle není sport, ani mainstream. Za úspěch považuji, že vůbec nějaký koncert je, že přijdou lidi a nám se podaří dobře zahrát.

P: Za úspěch považuji, když někdo přijde a řekne „chlapi, dnešní koncert byl fajn“.

V: Myslím že klíčový milník byl samozřejmě můj příchod do kapely. Je super že lidi naše muzika baví, a jak psal Martin že vůbec lidi přijdou.

  1. Martin předtím působil v kapele RandallGruppe. Jak vzpomíná na tuto éru? Co všechno s touto kapelou zažil? Proč vlastně RandallGruppe skončili? Které písně považujete za ty nejpodařenější, mrkneme-li se do tehdejšího repertoáruRandallGruppe? Působili jste i vy ostatní dříve také v nějakých kapelách?

M: Byl to fajn čas. Koncertů bývalo mnohem víc, ale bylo taky mnohem víc nepochopení. RG byla prostě jen vedlejší kapela, se kterou jsme se chtěli hlavně bavit. Bohužel pár lidí to jaksi nepochopilo, takže jsme v jednu chvíli byli pro jedny Sharps a pro druhé ničitelé oipunkové scény. Zážitků tehdy byla spousta, ale o tom jistě mnozí měli možnost číst v Randall stories. Některé skladby lidi stále poslouchají a občas zavzpomínají na tehdejší koncerty. Takže působení kapely bylo asi podařené, i když nešlo o žádné umění. První sestava skončila díky tomu, že půlka kapely byla z Čech a druhá sestava, že já jezdil zas zkoušet na Slovensko a fakt to dlouhodobě nejde vydržet.

P: Působil jsem v punkové kapela na Vysočině v letech 1991-1994. Nejdříve jako bubeník a pak kytarista. V té době jsme odehráli asi dvě desítky koncertů. Rád si na to občas vzpomenu. Nezapomenutelné byly koncerty ve Velkém Meziříčí nebo v Blansku. Myslím, že naše varianta Sex and Violence od Exploited byla hodně dobrá. Pak jsem v letech 1996-1998 hrál zas na bicí ve sranda kapele, kde jsme hráli písničky od Tří sester a Dana Landy…

V: V druhé třídě jsem vyhrál diplom za zpěv v družině. Pak jsem měl punkovou kapelu, ale nic co by stálo za řeč.

  1. Prošli jste nějakými změnami v sestavě. Proč vlastně Honza, Pavel a Jarda odešli? Jste s nimi stále v kontaktu? Jaké jsou hlavní rozdíly, porovnáte-li Honzovy a Vlastíkovy vokály? Jak to vypadá s avizovaným odchodem Ríši?

M: První odešel z neznámých příčin Pavel. Dnes je z něho úspěšný uživatel drog a nikoho už nezajímá. Honza dostal v zaměstnání možnost odletět na delší čas do zahraničí a tím vyřešit moderního strašáka – hypotéku. Pořád je to náš kámoš. Pomohl nazpívat vokály na split cd. Pokaždé, když hrajeme v Brně tak se zastaví. Ještě ho budu muset ukecat, aby napsal nějaký texty, protože jeho skladby jsou perly. Jarda, jako právník byl příliš vytížen prací. Odstěhoval se za Brno a občas se ozve, když zrovna pije rum. Richard bohužel odchází taky. Náročná práce a tři děti jsou dostatečný důvod k tomu, aby jste si řekli, že hrát v kapele je to poslední, kde chcete trávit čas. Natočil cd, odehrál poslední koncert a navždy si ho budeme za to vážit. Možná si s námi třeba zahostuje, když budeme hrát v Brně.

Nehledali jsme náhradu za Honzu. Ten má až příliš charakteristický hlas. Hledali jsme někoho, koho to bude bavit. Vlasta se nabídl sám. Rozdíl je samozřejmě v barvě i síle hlasu, ale oba jsou dobří zpěváci, takže žádná významná změna nenastala. Snad jen v tom, že Vlasta je mnohem lepší tanečník.

P: Asi zbývá jen dodat, že zatím Michal na kytaru vypadá hodně slibně.

  1. Kdo je zodpovědný za hudbu a texty BootboysSocial Club? Je ve vaší kapele nějaký frontman, nebo se jedná spíše o týmovou práci?

M.: Prvotní minicd i první cd jsem z větší části textoval já a i zhudebnil. Přinesl jsem základní riffy a zbytek už byla týmová práce. Richard samozřejmě kytarově vše obohatil o sóla a svoje nápady. Některé texty napsal i Honza. Později začal dělat hudbu i Pepa a možná proto nemá kapela úplně čitelný rukopis. Ted se učím hrát i na kytaru, takže bych chtěl ve skládání muziky pokračovat. Kapelníka nepotřebujeme. Jsme všichni zodpovědní a nepotřebujeme, aby nás někdo drezuroval. Někdo přinese muziku, text a pak to společně dotvoříme.

P: Občas nějaký text udělám, ale Vlasta nadává, že nerozumí těm cizím slovům, tak mě spíš baví dělat základ hudby. Myslím, že je fajn, že to textově i hudebně není jen o jedinci….

V: Většinou se jedná o kolektivní práci kdy někdo přijde s nějakým nápadem, a pak se ve zkušebně buď dotáhne, nebo demokraticky zamítne.

  1. Jaké kapely byste uvedli jako svoje dlouhodobě nejoblíbenější a zároveň i největší inspiraci? Mohli byste (pokud možno) každý jmenovat nějakých 6-8 nejoblíbenějších kapel a zároveň i 3 nejoblíbenější songy od každé z nich? Je pravda, že Martin preferuje především starší anglické a německé bandy, Vlastík je naladěn spíše na Italskou vlnu a Pepa dává přednost starým českým punkovkám a kapelám ze zemí Latinské Ameriky?

M: Poslouchám mnoho druhů hudby, což tě asi nějak ovlivní, i když si to nechceš přiznat. Na druhou stranu, vše podstatné už bylo v hudbě zahrané do poloviny 80 tých let, takže s ničím originálním dnes , ani nejde přijít. Hudbu poslouchám podle nálady. Někdy je to víc metal, jindy oi! Při běhaní mě zas nakopne hardcore. Pokud jde o Oi a Rac , tak to jsou určitě staré anglické kapely. Německé mám rád asi tak čtyři. Ale vyjmenovat ty nejlepší skladby po mě nechtěj. Mezi moje stálé kapely, které poslouchám třicet let jsou Slayer, Death, Sodom, Motorhead, Debustrol, Root, Agnostic Front, Bathory, Masters Hammer, 4Skins, The Business, Exploited, Skrewdriver, Brutal Attack, Skullhead, Vengeance, Zona A, HNF… no a ještě bych další hromadu přidal.

P: Za více než 25 let jsem viděl a slyšel plno kapel, takže to řeknu takhle: pořád poslouchám HNF, Šanov a Zónu A. Když chci vypnout, tak si pustím třeba Iron Maiden nebo Manowar.

V: Já mám rád hlavně melodickou hudbu, pak je jedno odkud jsou. Prostě muziku pro 15letý holky. Kapel který mám rád jsou mraky, od Skrewdriveru až po Offspring. Hlavně žádný uřvaný metály!

  1. Pokud by zde byla možnost vzkřísit jakoukoliv Českou kapelu z minulosti, kterou byste si vybrali? Zvolil by někdo z Vás případně i Orlík nebo H.N.F.?

M: Žádnou kapelu bych nekřísil. Co skončilo má tak asi zůstat. Zrovna Orlík a HNF jsou výrazné kapely, které by byla hloupost oživovat. Ztratili by svoji autenticitu a dost možná by to celé působilo spíš trapně. Navíc si myslím, že v padesáti letech už nejde do muziky dostat tu neskutečnou energii, kterou třeba zrovna ty HNF měli. A po všech těch Žitech a permonikách by asi nešlo Landovi věřit Bílého jezdce, Perník atd. Kdepak, žijeme dnes a tak je podstatné zažívat kapely, které jsou dnes. Nikdy nevíš, kdy se jejich příběh skončí a kdy se stanou legendou.

P: Taky nechci nic křísit. Furt jen čekám, že uvidím nějakou českou punkovou kapelu, která mě bude bavit a bude to pecka. Myslím, že takoví Normals?! k tomu byli nejblíž.

V: Já bych vzkřísil Bartošovou.

  1. Jak byste zhodnotili vaše první dvě alba ‘Každý Den‘ (2012) a ‘Bez Pravidel‘ (2013) nyní s odstupem času? Myslíte, že se jednalo o celkem slušné počiny odpovídající tehdejším možnostem kapely? Kolik kopií bylo uděláno a jsou obě alba stále ještě k dispozici? Proč jste se rozhodli vydat se je sami? Nebyl zde žádný label, o který by měl tehdy o jejich vydání zájem?

M.: Já myslím, že obě alba jsou dobrá. Samozřejmě dnes by to šlo natočit líp. Ale nahráváme pořád ve stejném studiu, takže zvukově bych neměnil nic. Kolik se toho udělalo a prodalo, nevím. Vydali jsme si to sami z důvodu, že nás nikdo neznal a žádné vydavatelství ti dnes nenabídne možnost, když je prodej nejistý. Nemluvě o tom, že vydat dnes cd rovná se vyhodit peníze oknem. Děláme to spíš, jako prestiž, pro dobrý pocit. Ne proto, že se ti peníze vrátí, nedej bože, že by jsi snad vydělal. Pak je tady druhá strana mince a to, že nejsme radikální pravicová kapela a nejsme ani na opačné straně. Takže když se nikam neprofilujeme, tak stojíme stranou. No nám to nevadí, raději si zaplatíme vše sami. Cd už myslím nejsou a dodělávat je nemáme ani v plánu.

V: Pár kusů Bez pravidel ještě doma mám, čekám až budou mít nějakou hodnotu, pak je střelím a odjedu do Karibiku.

  1. Jaké písně z prvních dvou alb hráváte na koncertech nejraději, které z nich považujete za vaše největší pecky a které jsou nejčastěji vyvolávány publikem? Které písně obsahují nejvíce osobní texty? Je zde nějaký starší vál, který vám nyní už nějak nesedí?

M: Já mám rád všechny naše skladby. Je pravda, že některé jsou při hraní nudné, jiné jsou zase záživnější. Navíc, co baví hrát mě, zas nebaví kytaristu a naopak. Já si za texty stojím, není nic, co bych měnil. Všechny texty mají reálný základ, jsou o něčem a osloví i lidi mimo scénu. Publikum má rádo Nepočítaj deset, Chtěli jsme, Noční perlu, Město mafie, Riot, Řekni sám..Myslím, že to samo by vydalo na vlastní vystoupení.

P: Mám rád Nepočítaj deset. Hlavně v ten moment, když se na koncertě pěkně povede.

V: Ze starších věcí mám rád hlavně ty, kreré zvládnu zazpívat, protože Honzův hlas byl dost silný a charakteristický což se mi špatně zpívalo. To je jeden z důvodů proč je třeba nehrajem, prostě protože to neumím 🙂 A taky že máme spoustu nových hitů. Top song v hitparádě je podle mě Nepočítaj 10.

  1. Píseň “Chtěli Jsme“ vyjadřuje vaše přesvědčení, že žijeme v nesvobodné společnosti? Jakéjsou hlavní známky této nesvobody? Ve kterých oblastech byla svoboda nejvíce potlačena? Souhlasíte s tím, že naše společnost se čím dál více přibližuje té totalitní, kterou jsme nedávno zažili a na kterou čím dál tím víc lidí už zapomnělo?

M: Ten text jsem napsal krátce po nějaké oslavě Sametového podvodu. Já tenkrát tu dobu zažil a dnes to celé vnímám, jako velký historický podraz. Zažil jsem právě to společenské uvolnění, kdy ze sevření komunismu vše přešlo do exploze svobody a čím víc se o tom mluvilo, tím víc se tiše utahovalo. Pozvolna. Až do dnešních dnů, kdy mají lidi zase strach nahlas mluvit. Já vím, že ta totalita je tady po celou dobu. U vlády i v úřadech zůstali ty stejné komunistické kádry a jiní kariéristé pomalu dozrávali v nové politiky. Zažil jsem zatýkání na koncertech, kontroly životů v době, kdy většina společnosti čuměla na estrády a americké seriály v TV. Myslím, že to úplné utažení smyčky ještě příjde.

  1. Píseň “Ještě Nepočítaj Deset“ se stala hymnou všech fanoušků bojových sportů. Jak byla tato píseň vlastně původně myšlena? Je to něco na způsob přirovnání těžkých životních situací k utkání v ringu, že ani v jednom případě se nesmíme za žádnou cenu vzdát? Jaké jsou vaše oblíbené bojové sporty? Které zápasy, jež jste shlédli nebo navštívili, patřily mezi ty nejvíce nezapomenutelné?

M: Tento text tenkrát napsal Honza. Sice se mnou chodil nějaký čas trénovat thaibox, ale on je spíše životní rváč. Určitě je to myšleno tak, že život se občas mění v ring a dokud nepadneš ,nebo neletí ručník, máš pořád šanci bojovat. Vstát a pokračovat. Je asi na každém, jestli bude letět ke slunci nebo ne. Nevím, jestli je tahle skladba oblíbená mezi zápasníky bojových sportů, ale lidem se líbí určitě. Osobně mě nebaví moc sledovat sport, lepší je si zasportovat. Některých zápasníků si vážím, znám je osobně. V mnohém jsou jejich cesty inspirativní. Bohužel dnes se z některých turnajů stávají spíše potulné cirkusy, sport doplácí na tradiční kouzlo a to jsou peníze.

  1. Píseň “Letadlo“ byla inspirována stejnojmennou hrou. Musím se přiznat, že tato hra mě nějak minula. :-)) V čem tato hra spočívala a jaké byla její pravidla? Jak moc rozšířená bývala v Brně a ve kterých letech nejvíce? Jaké poselství jste chtěli prostřednictvím této písně sdělit?

M:Tohle napsal taky Honza. S hrou jako takovou to nemá žádnou spojitost. Spíš jen takové přirovnání ke způsobu života, jakým většina lidí žije. Jak vychovává svoje děti ke konzumu a sobectví. Kupujeme si nepotřebné věci na úvěry a hrajeme každý to svoje letadlo, že to třeba dopadne dobře. Nedopadne.

  1. Co vás vedlo k napsání písně “Bez Pravidel“? Je to hodně založeno na vašich vlastních zkušenostech? Museli jste často čelit situacím, ve kterých nebyla žádná pravidla? Bývala v Brně nějaká vyhlášená místa, kde jste se mohli snadno ocitnout v takovéto situaci?

M: Tohle jsou moje osobní zážitky z divokého skinheadského mládí, kdy jsem se dost často pral, někdy i zbytečně a někdy i za lidi, kteří za to nestáli. Dnes už tento sport vidím s nadhledem. Občas slyším, jak se někde mladí kluci nesmyslně porvali a často si na svoje rvavé období vzpomenu. Násilí dost často nemá logiku, nemá pravidla, ale ty důsledky jsou většinou stejné pro všechny. Možná za pár let tyhle mladí rváči někde uslyší právě tuhle skladbu a možná hořce zavzpomínají, nebo se tomu zasmějí. Každý si na to musí přijít sám. V každém městě najdeš nebezpečné části. Je pravda, že je všude víc kamer, policajtů, vyhazovačů , takže město i podniky působí víc bezpečněji. Kdysi byla jedna telefonní budka na deset ulic a většinou nefungovala.

  1. Název písně “Udavač“ mluví sám za sebe. Jaké máte zkušenosti s udavači? Kolik udavačů jste už potkali v rámci skinheadské scény? Jaké problémy vám už způsobili? Souhlasíte s tvrzením těch, co říkají, že náš národ má udávání přímo v povaze?

M: Touhle skladbou jsem neměl na mysli nějaké udavače ve scéně. Šlo o udavače, jako lidský charakter, kteří se perfektně přizpůsobí v každé době. Zvládali udávat gestapu, o pár let stb a jejich vnuci v tom leckdy pokračuji, jako v rodinné tradici. Udavači jsou v každé zemi. Bohužel my byli několik století vždy vazalové silnějšího, tak samozřejmě si lidi chtěli život ulehčit, nebo se zachránit. Nedělám si iluze, že kdyby třeba Anglie byla několik desítek let kolonii komunistického Sovětského svazu, že nebudou Angličané také národ udavačů. Je to asi přirozené, chtít přežít, stačí slabší charakter a člověk se zlomí. Nazývat v dnešní době někoho udavačem je opravdu komické. Díky tomu, že lidi na sebe vše prásknou prostřednictvím sociálních sití . Tím dostávají chudáky práskače do situace, že nemají co žrát. Ale udavače směle nahrazují pomlouvači, kteří se snaží občas popustit ventil svých mindráků a vypouštět tak svoje lži, polopravdy a domněnky do světa. No naštěstí se mnohým z nás přehoupla v kalendáři čtyřicítka a těmto snahám se akorát zasmějeme. Pamatuj, že ve špíně rozdíl není. Jedno jestli je zprava, nebo zleva. Páchne stejně.

  1. Píseň “Justice“ vyjadřuje vaše rozčarování z naší současné justice. Vím, že Martin byl křivě odsouzen a strávil neprávem 2 roky ve vězení v 90. letech. Jaké byly další nespravedlnosti, které jste ze strany justice zažili? Souhlasíte s tím, že tvrzení, že před zákonem bychom si měli být všichni rovni, už dávno neplatí a justice píská tak, jak chtějí mocní a rozsudky jsou dány už předem?

M: Ano, dalo by se říct, že je to moje vyrovnání účtu s naší justici. To ale jen částečně. Já nebyl nikdy za nic odsouzen. Byl jsem jen vazebně stíhán přes dva roky a pak se dalších deset let soudil. Ovšem… vidím všelijaké kauzy kolem sebe a pořád si myslím, že spravedlnost tady není pro každého. Ne každému měří stejně. Pokud má někdo peníze, tak si platí do určité míry i beztrestnost, případně mírný trest. Případy některých lidí se táhnou mnoho let a někteří odchází od soudu s úsměvem. Otázkou ale je, jestli to bylo někdy jiné. Spousta zákonů jsou jen fráze. A teze, že si jsme před zákonem rovní? Nemusím být právní expert, abych měl jasno.

  1. Název písně “Brno, Město Mafie“ opět mluví za vše. Jak dlouho je Brno řízeno takovýmito lidmi? Kteří z Brněnských radní jsou podle vás ty největší mafiáni? Mohli byste uvést nějaké jejich činy, které mafiánskými praktikami doslova přetékaly? Jaký je původ toho výhružného telefonátu, který lze slyšet na konci tohoto songu? :-))

M: Ono už to vypadá tak, že Brno nebylo za posledních třicet let řízeno nikým jiným, než mafii. Jestli už to byla Lastovecká, která tančila s albánci, nebo hoši z ODS, kteří kšeftovali s obecnými byty. Braní úplatku za vše, co bylo jejich náplň práce. Onderka, který po sobě zanechal naši černou perlu uprostřed, nebo až poslední parta klaunů ze Žít Brno. Pořád to stejné divadlo. Mazání medu, kázání vody a když jsou v křeslech, tak všichni jednotně chrochtají a plácají se po zádech. Brno ale nebude jistě vyjimečné., je to všude. Náš hrdina z konce cd, je skutečný znalec dopravního podniku, kterého bych si dokázal představit i jako primátora. Když jeden byl expert přes odpadky, proč by expert na jizdní řád nemohl být taky ten nejvyšší ve Štatlu?

  1. Píseň “Noční Perla Brno Střed“ se nese v podobném duchu.Je noční život v centru Brna opravdu plný drog, diskoték, automatů a krádeží? :-)) Která místa a podniky patří mezi ty nejvíce vyhlášené, co se tohoto týče? Kdo je zodpovědný za tu nechutnou černou plastiku, která se tyčí jako pěst na oko na Náměstí Svobody? :-))

M: Je to noční život, jako v každém větším městě. Pouze s tím, že Brno zas tak velký není a všude můžeš potkat ty stejný lidi dokola. Braní drog je dnes móda. Zvyšuje se počet narkomanů a klesá u nich věk. V centru města můžeš vidět mladé narkomany, prodejce fetu. Vidí to skoro každý, teda kromě policajtů a úředníků. Největší problém ve městě ale je, když my někde hrajeme. Že jsou každý víkend v klubech a diskotékách drogové burzy to nikoho moc nezajímá. V podstatě na tento problém narazíš všude po městě. My máme svoji starou hospodu a tam je teplo, smrad a klid. Černýho našeho má na svědomí náš bývalý primátor Onderka. Jeho syn hrál v homo pornech a zřejmě měl pocit, že by bylo fajn, aby taky zanechal uměleckou stopu na tváři města. Nejspíš se spojil se svým kamarádem sochařem a zadal si u něj stavbu orloje, který nám bude kdejaký pražák závidět a přitáhne davy japonských turistů. Kámoš sestrojil orloj, co svět neviděl…protože ani on sám nedokázal poznat z něho kolik je hodin. Ale hlavně, že umělecký groše dostal. Všichni jsou štastní, jen údajně primátorský synek pokaždé, když projde kolem sevře půlky a uroní slzu.

19. Kdo přišel s nápadem vydat split CD s kapelou Violence Station v roce 2017? Proč jste se rozhodli právě pro ně? A proč je každá kapela zastoupena pouze třemi songy? Jaké hlavní rozdíly můžeme slyšet, pokusíte-li se porovnat hudbu Violence Station na tomto splitku s tou vaší? Myslíte, že Violence Station vybrali na toto CD své nejlepší songy?

Původně jsme měli my a Violence Station dodat tři skladby pro kompilaci Oi! Kapel, která měla vyjít v Anglii. Bohužel se vše příliš dlouho táhlo a nakonec z toho nebylo nic. Řekli jsme si, že by byla škoda, aby to naše snažení skončilo v archivu a navíc s klukama z VS dost často spolu hrajeme, takže jsem se rozhodl udělat společné minicd. Vyšlo to v době, kdy se moc nedělo, takže aspoň jsme tím pár lidem snad udělali radost. Obě kapely porovnávat asi nemá význam. Každá hraje svoji muzika a to je dobře.

19. Píseň “Lobby“ nám připomíná, že většina z nás se stala pokusnými krysami farmaceutických lobby. Jak velkou moc mají podle vás u nás farmaceutické firmy? Dá se říct, že vyvíjejí takový skrytý nátlak, aby lidé užívali čím dál tím více jejich přípravků? Myslíte si, že tohle je také jedna z příčin nelichotivého stavu naší současné společnosti a zhoršeného zdraví u velkého počtu lidí?

P: Lobby je o tom, že prostě nejsme schopni žít bez „chemie“. Je to velký farmaceutický byznys. Je to o stresu, o zhoršeném životním prostředí a o tom, že normální je prostě „to brát“. Je to song o tom, že občas to není správný, ale jedeme v tom všichni. Nejde jen o tablety, ale třeba i o složení toho, co normálně jíme a pijeme. Asi tak…

20. Název písně “Cogito Ergo Sum“ (Myslím Tedy Jsem) odkazuje na známý latinský citát. Proč jste si vybrali právě tento citát? V této písni říkáte, že vaše mozky nechápou moderní ideje, které ideje máte na mysli zejména? A na čem jsou tyto ideje založeny, že se dle vás vymykají zdravému rozumu?

P: Mám rád tenhle citát. Prostě proto, že když myslíš, tak tím vlastně dokazuješ, že tohle je ta „pravda okamžiku“. Nechci moc filozofovat, ale v dnešní – údajně – post-pravdivé éře není nic jednoznačné. Občas můj mozek prostě nechápe čemu věřit, jakému druhu informací. No a z toho zase povstávají noví propagandisté, kteří ti říkají, jak myslet, o čem pochybovat, čemu věřit….jak interpretovat svět. Ale to vlastně není nic nového. To je zase ten René Descartes…hledání jakési jistoty v nejistotě.

21. Píseň “Životní Styl“ kritizuje ty, kteří si z nic nedělání a drobné kriminality vytvořili svůj styl života, a také všechny pokrytce, kteří se jich neustále zastávají. Kde lze podle vás hledat hlavní příčiny tohoto dvojího metru? Souhlasíte s tím, že celý systém je nastavený tak špatně, že jim jde de facto na ruku? Kolik si myslíte, že je v Brně lidí žijících tímto životním stylem?

M: Příčina jistě bude vlna politické korektnosti, pokrytectví a snaze dlouhodobě udržet sociální smír a mír. Těžko říct, kdy pohár přeteče a pak tento sociální mír vybuchne do obličeje všem těm, kteří mají tohle na svědomí. Kolik lidí takto žije opravdu nevím. Ale jednoho dne možná zjistíme, že pracujících je menšina a živí nepracující většinu včetně úředníků. Socialismus taky nemohl donekonečna jen brát a rozdávat. Konec jednou příjde.

P: Tohle je prostě o lidech. Když máš souseda, který tě nenechá vyspat, protože nemusí druhý den vstávat, tak prostě má jiný životní styl. Ale to neznamená, že ty se musíš nutně přizpůsobovat jeho životnímu stylu…I když se prý ty sociálně vyloučené lokality nějak rozšiřují. Tak nevím. Každej posluchač v tom může vidět něco jiného….

BBSC 2015

22. Nové CD ‘Obrazy Smutku‘ vyšlo nedávno. Jak dlouho jste ho nahrávali a jak jste spokojeni s jeho finálním výsledkem? Čím se toto nové CD liší od těch předchozích? Souhlasíte s tím, že ve vaší hudbě je slyšet určitý posun? Řekli byste, že je i více propracovanější a melodičtější? Jaké ohlasy jste ohledně něj dosud zaznamenali?

M:Nahrávalo se několik dní. Dalo by se říct, že to šlo celkem rychle. Spokojení… prvotně jsi rád, že to je hotové a pak se dostaví pocit, že by bylo nejlepší ho natočit celé znovu. Ale tak je to asi se vším, co člověk dělá. Postavíš dům a za půl roku už by jsi ho postavil jinak. Myslím, že cd se líbí. Ohlasy jsou pozitivní, takže můžeme být spokojení. Každá kapela se nějak posunuje a pokud se ti zdá, že Obrazy smutku jsou lepší a zajímavější, než ostatní naše počiny, tak je to asi dobře.

P: Nahrávání mi připadalo extrémně krátké, ale výsledek vidím hodně pozitivně. Myslím, že tohle CD je hodně pestré. Každý si v tom najde to svoje. Většinou mě teda zajímají názory lidí, kteří poslouchají jiné žánry…třeba metal, hardcore nebo folk.

V: Já jsem s CD spokojený, lidem se líbí a to je super. Je melodičtější protože jsme jej tak udělali, aby vyniknul můj krásný zpěv.

23. Píseň “Obrazy Smutku“ vzpomíná na politické procesy v 50. letech a všechny ty, kteří byli uvězněni, mučeni a vražděni v bolševických lágrech. Myslíte si, že toto téma je stále ještě aktuální a že je důležité tyto zločiny pořád připomínat? Najdeme v historii nějaký podobný příklad, kdy byli ti nejlepší a nejstatečnější lidé nějakého národa takto likvidováni de facto vlastními lidmi? Dotkly se tyto procesy některého z vašich příbuzných nebo předků?

M: Určitě je potřeba tyhle zločiny připomínat. Mladá generace už ztrácí zájem o vlastní historii. Já měl období, kdy jsem hodně četl o politických procesech a vůbec o atmosféře té doby. Taky jsem ji nezažil, byla mě vzdálená, ale řekl bych, že text se celkem povedl. Komunistický režim byl a je opravdu zvrhlý hlavně v tom, že dokáže zlikvidovat svoje vlastní lidi ve vymyšlených procesech. Nacionální socialismus se choval dost podobně, ale řekl bych že ani on ve svém počátku, kdy potřeboval upevnit svoji moc, nezničil tolik lidí, rodin a to po několik generací. Navíc vše se dělo v době míru. Něco podobného dnes můžeš vidět ve Francii. Francouzská policie bije nespokojené Francouze. Mrzačí je, zatýká a kdo ví, třeba i tam dojde k politickým procesům. Evropou dnes vládne nová levice, která má právě kořeny v komunismu, takže budoucnost nám může přinést opět návrat do padesátých let. S moderní technologií o to víc propracovanější.

24. Kým především jste se nechali inspirovat k napsání písně “Produkt Doby“? Jak jsem pochopil, tak tato píseň pojednává o všech těch celebritách, které žijí životy naprosto vzdálené problémům obyčejných lidí. Jak byste charakterizovali většinu našich současných celebrit svými vlastními slovy? :-)) Jaké jsou dle vás hlavní příčiny, že je zde tolik lidí, kteří doslova žerou a obdivují všemožné celebrity a někdy dokonce napodobují jejich chování? Které současné celebrity považujete za nejvíce opovrženíhodné? :-))

M: V podstatě denně na tebe virtuální svět chrlí články, styly, trendy o tom, jak být správný kretén. Tedy moderní člověk. Snaží se tě zatahovat do světa kam nepatříš, ale máš ho obdivovat a nezajímat se o ten svůj. Pak si můžeš koupit náhražkové produkty a tvářit se, že jsi taky součást toho velkého světa. Lidi přestávají mít běžné starosti a mají dost času zabývat se sami sebou. Dřív musel člověk opravdu něco umět, být v něčem dobrý, nebo třeba být opravdu krásný, aby prorazil a stal se slavným. Dnešní doba ti nabízí mnohem rychlejší cestu. Bud´idiot, udělej něco hloupého, trapného a lidi tě budou obdivovat. Nemusíš umět nic. Stačí šokovat, prodat se. Sbírej lajky, obdiv a víc se zesměšňuj. Tohle přitahuje pozornost, pozornost jsou peníze. Ale je to na každém, jestli na takovou hloupou hru přistoupí. Jinak ten text jsem napsal kdysi pro Randall Gruppe, proto je trochu ironický, ale ani my nechceme brát vše tak úplně vážně.

25. Píseň “Divadlo Loutek“ obsahuje silné protidrogové poselství. Kde lze dle vás hledat hlavní kořeny toho, že užívání drog se stalo mezi mladými lidmi něčím úplně normálním? Znáte hodně lidí, jejichž životy byly zničeny drogami? Setkali jste se s užíváním drog dokonce i ve skinheadské scéně? Jaká je dle vás ta nejlepší drogová prevence? :-))

M: Hodně narkomanů jsem potkal právě ve vazbě. S některých mých kamarádů se časem stali podobné trosky. Každý z nich mluvil o tom, že je to v pohodě, že to má pod kontrolou… Začátky všeho jsou asi sladké, ale na konci je hořká realita a plno slz. Někteří se z toho dostali a musím říct, že respekt si zaslouží. Musí to být velmi silné osobnosti. Drogy se bohužel nevyhýbají ani lidem kolem nás. Nemusím chodit daleko. Náš bývalý bubeník Pavel. Samozřejmě z nám i pár lidí ze scény, kteří byli uživatelé trávy a dnes jsou z nich lidi na pervitinu. Někteří byli i členové kapel. Myslím, že dnes už je ani nemá cenu vzpomínat. Atˇ jsou zapomenuti navždy. V době mého dozpívání byli narkomani lidi z okraje společnosti. Životní trosky, mnozí ze špatných rodin. Dnes je braní drog společensky přijatelné. Kdysi byl drahý doutník a whisky znak lepší společnosti, dnes je to lajna kokainu. Lidem chybí hodnotový systém. Obdivují aroganci, podrazáctví a laciné gesta. Prevence je asi dobře vychovat vlastní děti.

26. Myslím, že název písně “Parazit“mluví sám za sebe. :-)) Kdo jsou podle vás ti největší paraziti v naší zemi, ti, co se neštítí zneužívat sociální systém, nebo ti, kteří jim to svoji vstřícnou politikou umožňují nebo apatická většina? Myslíte si, že jejich počet bude v budoucnu neustále růst, pokud se nic zásadního nestane?

M: Parazit může být o čemkoliv, co tě ničí, otravuje život a o slabosti s tím cokoliv dělat. Záleží jen na představě, nebo na tom, co si vybereš. Asi není nutný lidem vše sdělovat přímo a říkat jim jasná hesla. Je dobré, když budou nad slovy přemýšlet. O čem Parazit je..to si vezmu do hrobu.

P: Myslím, že parazit je o tom vnitřním strachu, co tě občas dostane. Aspoň takhle to vnímám já.

V: Já vím naprosto přestě o čem parazit je, za panáka rumu to řeknu každýmu kdo bude mít zájem.

27. Co chcete sdělit pomocí songu “Ие КоLоп11“? Proč jste uvedli název tohoto songu částečně v azbuce? Má to co do činění s tím, že naše země byla v poslední doby vždycky něčí kolonií? Myslíte si, že existuje nějaká šance, abychom byli více suverénní? Jak by se toho dle vás dalo dosáhnout?

M: Tohle napsal kdysi Honza. Možná to byla poslední věc, kterou s námi ještě zkoušel. Je hodně svobodomyslný a vadí mu ta naše věčná národní malost. Potřeba pořád k někomu patřit a vést se. Tohle já vnímám stejně. Nejdřív něco obdivujeme a potom to zatracujeme. Stavíme si falešné modly a to bych řekl je náš národní sport. Tahle skladba dlouho měla pracovní název Teplý čert. Ve studiu jsme ji přejmenovali a ta azbuka je spíš taková nadsázka.

P: A zároveň to je song, který měl neuvěřitelné množství variant, jak se hrál.

28. Píseň “Naše Zem“je takový smutný povzdech nad tím, co se v současnosti děje s naší Vlastí. Jaké jsou podle vás hlavní příčiny tohoto úpadku a jak daleko to ještě může zajít? Čím se tento úpadek nejvíce projevuje? Vnímáte i to, že těch, kterým není osud naší Vlasti lhostejný, je čím dál tím méně?

M: Ano, je to taková drsná realita stavu naší země. Rozprodaná, rozkradená, ale ještě pořád nějak žijeme. Možná na půdě, která nám už dávno nepatří a možná to ještě ani nevíme. Můžu se vrátit zase k hodnotovému systému, který dnes lidi mají. Nebo vlastně spíš nemají. Politici lžou a kradou, proč by se vlastně měl obyčejný člověk chovat jinak? Chybí nám morální autority, ale tohle je problém napříč Evropou. Nejsme v tom sami. K vlastenectví má vždy nejblíže ta spodní vrstva lidí. Ta v podstatě vymizela. Nahradil ji zástup mlčící masy. Dnes v továrně potkáš lidi bez vzdělání hned vedle vysokoškoláků. Mizí řemesla, ničí se půda, nepřichází žádná generace těch, kteří by měli pouto k zemi a chtěli něco tvořit. Proč taky? Vezmeš si půjčku a koupíš si věci, které mají bohatí. K tomu si můžeš pořídit vzdělání na zbytečné škole, takže už nejsi dělník jako tvůj otec a matka. Jsi vlastně něco víc. Asi by šlo na tohle téma ještě debatovat dlouho.

29. Které události vás konkrétně inspirovali k napsání písně “Okupant“? Má to hodně co do činění s americkou zahraniční politikou a jejich vojenskými intervencemi? Jednalo se ve všech případech o kontrolu a ovládnutí zdrojů? Které Americké intervence patří podle vás mezi ty největší nespravedlnosti? Co si myslíte o tom, co se v současnosti děje v Sýrii?

M: Okupant vznikl už v době hraní v Conquest, což je víc jak deset let. Ale jak vidíš ten text je stále aktuální. Obyčejný kluk jde do války za peníze a s pocitem, že přináší mír a lepší svět. Domů se vrací v rakvi, bez slávy a úcty. Byl vlastně jen okupant. Jistě, že jde o zdroje, vliv a peníze. Válka je finančně nákladná a nevede se pro spravedlnost. Politici kašlou na svoje lidi, tak co by jim mělo být po nějakých Iráčanech, Afgáncích atd. Kdyby tomu tak bylo tak už by dávno bylo NATO v Jižní Africe. Kdepak , válka je obchod a šance , jak si vytvořit další kolonii. Sýrie je jen další destabilizace arabského světa, který bude mít za následek ještě větší nenávist islámů proti západnímu světu. Těžko říct, kolik v tom sehrál fakt, že je kousek Izrael. Rozhodně intervence do jakékoliv muslimské země Evropě nepřinesla nic dobrého.

P: Válka je obrovský byznys, boj o zdroje. Jen se stačí podívat na záběry z konfliktů, kde jsou jednotlivé zbraňové systémy za x tisíc dolarů. Stačí se podívat na upravené Toyoty používané IS. Nebo na drony…

30. Jak si máme správně vyložit píseň“Studená Válka“? Poukazujete v ní zejména na to obrovské množství propagandy, které obě strany použily? Které události a osobnosti byste vyzdvihli jako ty nejdůležitější z hlediska celé Studené války? Myslíte si, že toto téma je stále aktuální, zejména pokud přihlédneme k nedávnému konfliktu na Ukrajině?

P: Studená válka je o tom, jak se utváří obraz nepřítele. Jak propaganda cpe lidem, co si mají myslet, jak myslet a jak se chovat. Studená válka byla obdobím, která měla svoje pravidla. Dneska už žádná pravidla neplatí…Zajímavý byl třeba průběh Kubánské krize.

V: Tohle je zrovna Pepův text, je v něm spousta cizích slov takže vlastně ani nevím o čem to je…naštěstí.

31. Jaké poselství je obsažené v písni“Ústup“? O jaký ústup se jedná konkrétně? Má to něco společného s ústupem starých věky prověřených hodnot, což vyústí v totální rozvrat a prázdnotu? Spatřujete takovýto ústup všude kolem vás nebo dokonce i u vás samotných?

P: Ústup je taková „pocitovka“. Občas je prostě dobrý se ohlédnout, udělat krok zpět a další krok si rozmyslet. To, že se hodnoty mění, je prostě fakt. Doba je rychlejší a proto se i ty hodnoty mění rychleji. A pak přichází ta prázdnota, a ta psychiatrizace, a zase tablety na uklidnění.

32. Píseň “Skinhead Story“ nastiňuje to, jaký překroucený obraz o nás píši a vysílají v médiích. Myslíte si, že to dostávají nařízeno shora nebo si kluci novinářští snaží sami nahnat body, když píši o těch zlých skinheadech? Jak dlouho už píšete tuto story? Jaké byly ty největší nesmysly, jež jste o nás všech zaznamenali v médiích?

P: Média prostě takhle pracují. Musí zjednodušovat, aby to někdo četl nebo sledoval. Ale to se týká i jiných témat. Jen jim prostě nerozumíme tolik. Občas mě fascinuje, kolik novináři věnují prostoru na to, aby nám vysvětlili, že když je léto, tak je hic a sucho a v zimě zase, že padá sníh. Na druhou stranu jsou i novináři, kteří svoji práci dělají dobře….

33. Kolik koncertů jste už odehráli a s jakými kapelami? Jaké máte dojmy z Vašich živých vystoupení a co můžete říci o jejich atmosféře? Jaký koncert byl dle Vás ten nejlepší a jaký naopak nejhorší? Kde jste zažili tu nejlepší atmosféru a nejvíce nadšený dav? Se kterými kapelami byste si chtěli určitě někdy v budoucnu zahrát, pokud se naskytne příležitost?

M: Počet odehraných koncertů vážně nevím. Pravdou je, že koncertů spíš ubývá, než by tomu bylo naopak. Těžko říct jaký koncert byl nejhorší. To většinou bývají ty první. Na pódiu ale taky vše zní jinak, než to pak zní ven. Většinou se snažíme odehrát, co možná nejlíp. Myslím, že vyloženě nějaký průserový nebyl žádný. Dost záleží na lidech. Pokud se baví a je to fajn atmosféra, což bývá, tak se hraje dobře. Nejlepší to je samozřejmě v Brně, protože nás tady lidi asi nejvíce znají. Zahrajeme si s kýmkoliv, je nám to celkem jedno.

P: Koncerty jsou fajn. Rád bych si zahrál někde v Latinské Americe.

V: Za tu dobu co jsem v kapele, jsem si užíval všechny koncerty, je super když se lidi baví. Atmosféru na koncertech máme samozřejmě nejlepší ze všech, protože na na nás chodí jen chytří, krásní lidé. Občas teda zapomenu text, ale většinou si toho nikdo nevšimne, takže že by byl některý koncert úplný průser si nemyslím. Hlavní je to, že na ty koncerty chodí víceméně stejní lidi, který už za tu dobu znáš a bereš je jako kamoše, takže je to vždycky taková kamarádská veselka, bez nějaké velké trémy.

34. Na některých koncertech s vámi vystupoval i Jindra z Braníku (R.I.P.) a odzpívali jste společně jejich pecku “Samet“. Kdo přišel tenkrát s nápadem oslovit Jindru a proč jste si vybrali právě píseň“Samet“? Je to kvůli jejímu naléhavému poselství, které tehdy nebylo vyslyšeno? Jaké to bylo spolupracovat s Jindrou? Máte na něj nějakou pěknou vzpomínku, o kterou byste se chtěli podělit?

M: Tenkrát mě říkal kámoš Jižan, že Jindra přijede na náš koncert. Napadlo nás nacvičit Samet s tím, že Jindra to s námi odzpívá, což nakonec vyšlo a bylo to perfektní. Pro mnohé to byl zážitek, protože neměli možnost Braník nikdy vidět. Původně jsme i plánovali, že bychom s ním Samet natočili znovu a dali ho na album. Bohužel se tak již nestane a jeho vystoupení s námi byl zážitek neopakovatelný, protože Jindra před rokem zemřel. My se rozhodli, že Samet už nikdy hrát nebudeme. Potkali jsme se dvakrát na našem koncertě. Byl to fajn člověk. Velmi přátelský a skromný. Takových lidí je škoda. Jsem rád, že jsem s ním stihl udělat rozhovor pro web BSK.

35. Z coverů hráváte nyní už jen “Chaos“ od 4-Skins. Považujete tento vál za jednu z největších skinheadských hymen vůbec? Jak velkou roli podle vás hráli 4-Skins, pokud jde o formování skinheadského hnutí v 80. letech v Anglii? Jak důležitý je jejich odkaz pro vás? Které jejich vály považujete za stejně stěžejní jako “Chaos“?

M: Chaos je určitě jedna ze skinheadských hymen a 4SKINS je kapela, která je respektovaná ve všech směrech skinheadské subkultury. Nevím, jestli byli první skins kapelou a jestli to je vůbec důležité. Rozhodně byli výraznou kapelou. Jednoduchá, úderná muzika a rázné texty. Mám rád určitě Evil, Plastic gangsters, One law for them..dost možná většinu jejich skladeb. Chaos je možná stěžejní právě proto, že na rozdíl od většiny jejich skladeb zní úplně jinak. Myslím, že skinheadská subkultura vznikala individuálně, že nešlo o žádné formování. Prostě přišla vlna, stala se z toho móda a pak vše zase začalo ustupovat jiným trendům.

V: Chaos byl snad první skinský song který jsem kdy slyšel.

36. Měli jste možnost sdílet pódium s kapelami Hubert Macháně aZvlášňý Škola. Jaké dojmy jste si odnesli ohledně jejich živých vystoupení? Řekli byste, že obě kapely jsou pořád v nejlepší formě? Které jejich písně tehdy měly největší ohlas a které vám osobně utkvěly nejvíc v paměti?

M: Na Hubertech bylo vidět, že to není plně existující kapela. Původní tam je pouze zpěvák. Ale šlo hlavně o zábavu a to se jim povedlo. Zpíval celý sál. Byl to rozhodně dobrý koncert. Zvlášňý Škola na mě působila vždy jako taková kopie Třech sester, ale i oni byli fajn. Dobrá show, vtipné texty a mnohdy i lepší, než právě ty Tři Sestry. Skladby Huberta mam rád všechny. Poslouchal jsem je už od mládí. Tvorbu ZŠ zas tak podrobně neznám,ale zajít na jejich koncert určitě není chyba.

37. Podílíte se na pořádání akce s názvem Oi! ThePicnic. Čekali jste na začátku, že tato akce bude mít minimálně 8 pokračování? Který z Picniců byl dle vás ten nejlepší a na kterém jste předvedli své nejlepší představení? Jaké jste měli dojmy z posledního Picnicu, který se poprvé uskutečnil mimo Brno?

M: Picnic je trochu takové moje dítě. Řekl jsem si, že by bylo fajn udělat něco, co by mohlo mít takovou tradici a ne aby to nebyla jen ojedinělá akce. Chtěl jsem vytvořit a nabídnout lidem, kteří o to stojí i jinou alternativu, než jsou radikální pravicové koncerty. Samozřejmě se to neobešlo bez všelij akých pomluv, ale kašlat na to. Spokojenost nás, kapel i lidí bude vždy víc, než hloupé řeči od lidí, kteří nebudou dělat nikdy nic. Rozhodně jsem nepočítal s tím, že zažijeme osm výborných večerů. Myslím, že všechny Pikniky byli dobré, jak svým složením, kapelama, i naším vystoupením. Jsem rád, že tahle myšlenka pokračuje, že se s pomoci organizování nabídli i mladší kluci a že jsi pomohl i ty. Vše je dobré v tom, že Picnic má i v zahraničí dobré jméno a scéna žije dál.

38. Pokud jde o zahraniční bandy, tak jste měli možnost zahrát si spolu s kapelami TattooedMotherFuckers, LegittimaOffesa, Ultima Frontiera, Obłęd, All Bandits, Citizen Keyne, Pressure 28, I.C.1, In Memoriam, QueensburyRules, LegionTwierdzyWroclaw, Schusterjungs, Mizantrop aCombatBC. Jaké jsou vaše vzpomínky na živá vystoupení těchto kapel? Které se vám zdály nejlepší hudebně a které na vás učinily největší dojem? Máte dokonce i nějako oblíbené písně od výše zmíněných kapel?

M: Vystoupení většiny kapel jsem organizoval, takže jsem jejich show viděl jen utržkovitě. Ale všechny kapely jsou na dobré úrovni, takže jejich vystoupení tomu odpovídají. Nějaký čas jsem strávil s Pressure 28, IC1, In Memoriam a krom toho, že jsou to dobří muzikanti, tak jsou to i výborní lidé, kteří ví, co je pokora a vděk. Oblíbených skladeb od všech by bylo na dlouhý seznam.

P: Vždycky je fajn vidět kapely z jiných zemí. Já mám rád kluky z Mizantrop a jejich cover „Zuby na asfaltě“. Myslím, že tu mají slušnou fanouškovskou základnu.

39. Hráváte i na akcích na akcích na podporu zvířecích útulků. Jak jste se k těmto akcím dostali? Považujete za důležité podporovat tímto způsobem němé tváře, které nemají lehký osud? Angažujete se dokonce nějak více, pokud jde o ochranu práv zvířat?

M: Jednoduše. Oslovil nás pořadatel. Člověk, který s tím útulkem dlouhodobě spolupracuje a krom toho, že se útulek potýká s běžnou slabostí, kterou jsou finance, tak díky tomu, že jde o východní Slovensko… mají tam fenomén navíc. Vykupování psů s cikánských osad, kterým by hrozilo usmrcení. Ale mimo to, jsme odehráli i benefiční koncert pro těžce nemocnou holčičku, kde se mě povedlo prodat jednu svoji kresbu a tím výrazně přispět na lepší život její i rodiny. Zajímavé je, že obě akce se snažili bojkotovat levicový „aktivisté“. Nakonec byli obě akce vydařené, takže do budoucna rozhodně nemáme problém na nějakou benefici kývnout. Člověk by měl mít úctu k přírodě a měl by se snažit o zachování jak svého rodu, tak i zvířecí říše.

40. Co se Českých kapel týče, tak jste hráváte především s kapelami Rota Nazdar, Violence Station, Gabreta,ArziPraze, Squad 96 a ProductOf Society. Mohli byste každou z těchto kapel trochu představit, charakterizovat a povědět nám svoje dojmy z jejich hudby? Které písně považujete za největší hitovky těchto kapel?

M: Violence Station jsou takový naši souputníci. Nehledě na to, že Bohouše znám už od dob, kdy v Brně studoval a mohl být z něho nadějný tankista, tak kluci začali hrát někdy ve stejné době, jako my. Jejich muzika je prostě řízné Oi! S pěkně darebáckými texty. Rota Nazdar je milé překvapení na scéně a důkaz, že ne všichni mladí kluci jsou ztracení. Já jim říkám plešaté Cranberries. Mají čistý zvuk kytar a velmi chytlavé melodie. Vždy si s nimi rádi zahrajeme. U Gabrety je škoda, že víc nehraje, než hraje. Ale to je zas problém toho, když je rodina a práce bez časového omezení. Hudebně bych řekl, že je to melodický punkrock. Totéž platí i o ArziPraze. Dobře našlápnutá kapela a snad se zas někdy někde objeví, byla by škoda kdyby ne. Squad 96 byla v punkové éře velmi dobrá kapela. Potom začala trochu stagnovat s počtem příchozích a odchozích členů. Chvíli chtěli směřovat mezi mainstream a dnes ani nevím, jestli vůbec existuji a asi mě to ani nezajímá. Product of Society byl asi jen jedno koncertový záchvěv a víc o nich nevím. Nicméně během pár let se tady objevilo pár kapel a všechny měli svůj charakteristický zvuk i styl, což je vždy dobře. Bohužel některé už jsou pryč, nebo o nich není slyšet.

41. Jak to máte s Operací Artaban? Vím, že Vlastík a Pepa chodí na jejich koncerty, a i vaše publikum se už částečně překrývá. Co si myslíte o tom prozření, které tato kapela v posledních letech prodělala? Jak se vám líbí jejich poslední 3 alba, u kterých je znatelný výrazný názorový posun? Máte od Operačky i nějaké oblíbené písně? Existuje šance, že si spolu s Operací Artaban někdy někde zahrajete? A zahráli byste si případně i s Rorýskovou punkovou bandou Bloody Mary?

M: Já byl taky na některých jejich koncertech a je fakt, že na ně i nás chodí stejné publikum. Operace má za sebou bohužel svoji sharp minulost a to jim jiná část lidí nikdy neodpustí. Nevím na kolik je jejich prozření, a co vůbec obsahuje, přirozený vývoj a na kolik je to jen snaha být zajímavý. To ví asi ale kapela sama nejlíp. Je jasný, že každou změnou, at hudební nebo názorovou, hodně lidí ztratíš a jiné získáš. Jejich tvorbu nijak nesleduji a znám ji jen z těch koncertů. Takže názor na jejich alba nemám. Jestli s nimi někdy budeme hrát? Ptalo se mě na to už pár lidí. Na jednu stranu je mě to jedno s kým budeme hrát a na druhou stranu se to nestane. To stejně platí o Bloody Mary. Rorýska známe, jejich muzika je fajn..ale myslím si, že oni by si tím uškodili.

P: Na Operačku chodím. Chodím i na Bloody Mary. Ten překryv publika u těchto akcí je velký. Od Operačky mám hodně oblíbených songů, ale spíš ze staršího období.

V: Na koncerty chodím, kluky znám. Ale taky se mi spíš líbí starší věci, ty poslední věci už ani moc nesleduju.

42. Některé jiné“apolitické“ skinheadské a punkové kapely se s vámi bojí kvůli Martinově minulosti hrát, přitom vaše texty se často nesou v hodně podobném duchu jako jejich. Co si myslíte o tomto postoji? A vy osobně byste se nebránili zahrát si s některou z kapel z těchto vod? Vím, že Pepa říkal, že se mu hodně líbili například S.A.S. a že by si s nimi rád zahrál…

M: Baví mě pozorovat ty texty o revoltě, odvaze a boji… Ale když něco začne smrdět problémem, tak se většinou stáhnou kalhoty ještě dřív, než by k něčemu mělo dojít. Moje minulost je skutečná, nic bych na ní neměnil. Ta doba byla hodně nebezpečná a já jsem za ní rád. Tenkrát totiž bylo vše opravdové. Dnes už ti nikdo hubu nerozbije, že vypadáš jako skinhead. Rozhodně nejsem ten, kdo by za někým lezl a prosil ho, aby si s námi zahrál. Možná i proto vznikl Oi! The Picnic. Ale jak už jsem řekl, nemám problém si zahrát s kýmkoliv.

P: Je to punk. A je to otevřený.

43. Co si myslíte o papírových fanzinech? Myslíte, že v době internetu mají stále své místo a uplatnění ve scéně? Jste obeznámeni s obsahem Pickova fanzinu Real Enemy? Pokud ano, co na něj říkáte? Například v Německu se stále ještě najde pár nadšenců a pokud vím, tak tam stále vychází cca 15 papírových skinzinů. Co si o tom myslíte? Jaké ziny, které u nás dříve vycházely, patřívaly k vašim nejoblíbenějším?

M:Spíš je škoda, že ty papírové už místo ve scéně nemají skoro žádné. Osobně nerad trávím čas před monitorem, takže už ani nevím, jaké weby existují a které už ne. Nedávno mě Pepa půjčil staré Huberty a Patrioty. Vrátil jsem se zpět v čase a dokonce si i vzpomněl, které číslo jsem si kde koupil. Pak si uvědomím, že to je pomalu třicet let. Ziny i s muzikou tvoří scénu, patří k sobě. Real Enemy vím, že existuje. Možná je to ten stejný vydavatel, který s námi ( Randall Gruppe) chtěl dělat rozhovor a o nějaký čas později pak zkoušel vyprovokovat konflikt, protože jsme nacisti.. ale nejsem si jist.

P: Ziny mají smysl i dneska. Osobně kupuju Real Enemy v Hardsetu. Jinak jsem sběratel zinů, takže jich mám doma minimálně stovky. Nejsou to jen punkové, hardcorové, ale třeba i chuligánské. V tomto ohledu jsem měl rád Football Factory. Ale tak abych nezapomněl, tak i Orthodox.

V: Dřív jsem fanziny kupoval, teď už ani moc ne. Vše co potřebuju vědět si najdu na těch internetech.

44. Jak to máte se Zbrojovkou a Kometou? Zajímáte se o hokej a o fotbal a chodíváte dokonce i aktivně fandit? Pokud ano, co říkáte na současné výsledky a výkony těchto dvou týmů? Jaký byl ten nejvíce nezapomenutelný zápas, který jste kdy navštívili nebo shlédli v bedně?

M: Na hokej jsem chodil občas ještě za komunistů a na fotbale jsem byl jednou. Vadí mě davy lidí a stádní chování. Občas zápasy Komety vidím v televizi, na stadion by mě už nikdo nedostal. Kometa šla hodně nahoru a majitel zaslouží opravdu velký obdiv. Nehledě na to, že dělá i trenéra a manažera. Hokejistům úspěch přeji, musí to být velká dřina. Zbrojovka padla na úplné dno. Ne, že by nemohla padnout ještě hlouběji. Ale zas budou mít fanoušci větší pohodlí jízdou tramvají do vedlejší čtvrti, než se třepat přes celou republiku na prvoligový zápas.

P: Chodím na fotbal na Zbrojovku. Snažím se pravidelně, ale není to tak jako dřív. Na hokej jsem chodil v 90. letech ve Žďáře. Občas se ukážu i tam. Na fotbale i hokeji. Mám rád návštěvy i na stadionech v zahraničí. Třeba jsem viděl derby Dynamo vs. Spartak Moskva, nebo legendární klub KV Mechelen v akci.

V: Jednou jsem byl na zápase SK Líšeň, fandil jsem jak o život! Jinak sporty nesleduju, nebaví mě to.

45. Jsem si téměř jist, že se celkem dost zajímáte i o historii. Jaké jsou další vaše oblíbené postavy a příběhy z dávné i nedávné minulosti, ať už naší nebo jiných zemí? Kdybyste měli vyjmenovat 5 nejdůležitějších událostí v historii naší Vlasti, pro které byste se rozhodli a proč?

M: Konkrétně u nás je těch zajímavých postav mnoho. Netřeba hledat vzory v zahraničí. Jenže ne každý se shodne na tom, jestli ta postava je hrdina, nebo opačně. Vem si jen bratry Mašinové. Přijali výzvu od komunistů a šli bojovat proti nim. Mladí kluci, kteří taky mohli žít v komunistické diktatuře v klidu, jen nadávat jako většina. Právě ta většina dnes o nich mluví, jako o vrazích. Stejně tak třeba Radola Gajda. Držitel největšího počtu vyznamenání, který chtěl jít bojovat proti Hitlerovi. Běžně by to byl hrdina, jenže byl to český fašista. Hácha byl roky kolaborant a dnes se o něm začíná mluvit, jako o velmi schopném politikovi, který věděl, že obětuje svoje jméno. Beneš pro jiné pan prezident, pro mě třeba zbabělec. Masaryk pro jiné otec republiky, pro další zednář..Žižka bojovník, který vypaloval kostely. Takhle můžeme pokračovat skoro s každým. Všechny události mají svůj význam. Je jedno jestli to je vznik republiky. Pro mnohé sen, pro jiné zrada. Protektorát Německý, nebo Sovětská gubernie. Rok 68, rok 89. S každým se neshodneš, ale je dobré se o tyhle události zajímat. Nezapomenout na ně. Já si vážím každého, kdo dokáže vystoupit z řady, říct svůj názor, být třeba za to pronásledovaný, ale stát si za ním. Těch pokroucených havlů, babišů,drahošů atd..je tady plná republika. Dokážou ze sebe vyrábět ikony, morální spasitele, ale o těch skutečných hrdinech a vzorech se raději mlčí. Asi hlavně proto, abychom si neuvědomili v jakém bahně se pochybujeme, když uctíváme ty největší charakterový defekty.

P: Základní poučka je, že historii píší vítězové. Tohle může být i poučení z Orwellova 1984…

V: Moje oblíbená postava je Vlad Tepes, až budu jednou velký, chci být jako on.

46. Jaké jsou vaše plány do roku 2019? Máte už na letošek něco domluvené? Myslíte si, že to bude plodný rok pro BootboysSocial Club, nebo se budete spíše věnovat jiným aktivitám nebo rodině?

M: V životě oi kapely nejde plánovat nic. Dnes hraješ a zítra se rozpadneš. Neexistují žádné smlouvy na koncerty, ani vydání alb. Mě čekají otcovské povinnosti, ale jistě se budeme průběžně snažit dát dohromady novou sestavu a pokud bude možnost, tak někde i zahrát. Vše je otevřené.

P: Osobně bych si rád zahrál v té Latinské Americe. Všechny možnosti jsou ve hře….

V: Uvidíme jak se zajede nový kytarista Michal, od toho se to nejspíš bude odvíjet. Dobrá zpráva je, že už se ostříhal, což je polovina úspěchu.

47. Máte nějaké závěrečné komentáře, případně nějaký ten citát na rozloučenou? Chtěli byste někoho pozdravit?

M: Zdravím hlavně tebe a díky za vyčerpávající rozhovor. Chybí už jen velikost bot a naši fanoušci už budou o nás vědět úplně vše…hehe. Zdravíme všechny, kteří ještě pořád mají zájem o naši muziku i undergroundovou scénu. Snad se brzy někde zas potkáme. Moudra nechám na zbytku kapely. Díky

P: Moudra předávám skoro pořád, takže bez dalších komentářů.

V: Citáty žádný neznám, ty jsou pro buzny. Takže bych chtěl pozdravit všechny co to čtou, tebe a Bohemia skinheads klan. Díky!

Boot and Braces web zine