Společné album těchto dvou kapel vyšlo pouze na LP. Obě kapely se nepohybují na scéně nějak dlouho, takže tohle album je jistě pro mnohé seznámení s jejich hudbou. Obsahuje dvanáct skladeb, tedy od každé kapely šest. Německé Combat BC jsme měli možnost vidět u nás živě, bylo to loni na posledním Oi! Pikniku. Hráli převážně převzaté skladby a přidali několik vlastních. Už tehdy jsem si říkal, že jejich tvorba nezní vůbec špatně. Navíc i zpěvačka Melanie v nich působila velmi přesvědčivě. Přeci jen, ženský vokál nesedí tak úplně nejlíp do skladeb, kde dominuje mužský zpěv. Nicméně na tomto split albumu jsou Combat BC zastoupení výhradně vlastními skladbami. Je jich šest a rozhodně stojí za to.

Úvodní Under fire přeci jen nástupem hodně připomíná Last Resort. Naštěstí je to jen začátek, který se převalí do ostře sekané sloky. Musím říct, že Melanie má pěkně nabroušený hlas s notnou dávkou nakřápnutí. Zpěv rozhodně nepokulhává za muzikou a ani se v ní neztrácí, ale pěkně se prokousává muzikou. Refrén Under fire je hodně chytlavý a výborný je i druhý hluboký vokál. Celkově Combat BC mají ostrý zvuk, kde je slyšet i výrazná basa, což není vůbec na škodu. Solidně totiž muziku nakopává. To je ostatně dobře slyšet v rockandrollovější druhé skladbě Warriors. Muzika výborně šlape a přitom nepostrádá melodiku. V podobném duchu, jako Under fire se nese i třetí skladba Real Oi. Úderné sloky a sborový refrény. Svižná Without a pride. Whiskey song s velmi zpěvným refrénem, který se vám zařízne do hlavy opravdu na dlouho. Combat BC stranu uzavírá opět svižná věc Wanker. Nutno říct, že tuhle kapelu není problém poslouchat několikrát za sebou, což běžne nedělám. Možná to je díky ženskému zpěvu, který přeci jen není tak běžný v oipunkové muzice. A rozhodně nejde o žádnou upištěnou Jenny. Melanie má v krku solidní pilu. Ovšem i muzika je hodně dobrá. Navíc dobrý zvuk nahrávky, pěkně řezavé kytary. Nijak složitá muzika za to úderná jako facka. Dobrý počin.

The Tenderizers je kapela z Brug. Přiznám se, že jsem ji předtím nikdy neslyšel, takže jsem byl na ně celkem zvědav. A nezklamali. Hned od první sloky je jasný, že tahle kapela hrát umí. Pomalejší úvodní What the wise man says, přechází ve svižnější Bran new day s trochu sekaným refrénem, ale nic co by nesedělo. Musím vyzdvihnout zpěv, který kapelu balí do velmi příjemné atmosféry. Střídání poloh umí zpěvák velmi dobře. Man the walls je rychlejší a opět výborný zpěv. Kapela je i v rychlejším tempu velmi dobrá. Fools identity, kde bych řekl, že zaznívá trochu psychobilly ve slokách, a která se otevře do zpěvného refrénu. Výborná věc. Veselá Till the music dies, výborně zazpívané vyšší polohy. Bez pochyby song, který vás nakopne. Jako poslední šestá skladba je Nothing at all. Slabou skladbu na tomhle albu určitě nenajdete. Možná to bude znít trochu přehnaně, ale myslím si, že obě kapely patří k tomu lepšímu, co dnešní oi! Scéna přináší. Důkazem může být i fakt, že album je již vyprodané. Close Alliance se zkrátka povedlo.